1. Temná noc

30. března 2008 v 11:40 | Aleana |  Život za život

Přítomnost:
Už se setmělo, jediné co je vidět je hrad. Obrovský tajuplný hrad s velkou železnou bránou a nepočitatelným množství věží a věžiček. O oknech ani nemluvě. Ony jediná jsou zdrojem světla kolem této temnoty. Náhle se otevřelo jedno z křídel z mohutných bran a na světlo vyšla postava. Hledateli vrátného tak vám radím ať to vzdáte. Brána se otevřela pouze pro ni, jakoby snad na ni čekala. S posledním paprskem vycházejícím ze zavírající se brány zní i zvony. Právě odbila celá hodina a z lesa se ozvalo táhlé vytí. Snad rozloučení, snad výstraha. To už se nikdy nedozví…
***
Před 2 měsíci:
Seděl na svém černém trůně. Nic se mu poslední dobou nedařilo.Aspoň že má svůj plán. Ani samotný Brumbál o něm neví. A brzy už bude pozdě. Nikdo mě už nezastaví… Asi před týdnem se konal boj na ministerstvu. Nechápe jak je možný že si na své straně drží takové neschopné hlupáky. Měli získat pouhou věštbu, byla jich tam přesila, ale i přesto o ní neví nic víc a i Potter mu zase utekl. Však on ho jednou dostane a už s ním nebude mít slitování. Žádné sentimentální řečičky už se s ním nebude vybavovat. Chtěl aby trpěl, ale to se mu už podařilo. Zemřel další jeho blízký, věděl že je to největší bolest, kterou mu mohl způsobit a příště ho už zabije. Je čas….
"Přiveďte ji!"
Smrtijed čekající na jeho rozkazy, se pod jeho hlasem přikrčil a raději mu hned zmizel z jeho zorného pole, ještě teď cítil při každém pohybu svůj poslední trest. Nechtělo se mu ho znovu naštvat . Stačilo to fiasko na ministerstvu, diví se že ještě vyvázl živý, zato Lucius Malfoy si to pěkně odnesl.
Ano, je čas rozjet svůj plán, dokončit smrtelnou síť. Plánoval to tak dlouho, chtěl bych vidět jeho pohled až se to dozví. A už jsou tady…
"Tak co je? Kde je?"
"Pane, pane… já… Ona, ona tam není…"
"Není? Není! Jak to, že tam není! Crucio!" řekl chladně poslední slova a zamířil na bezvýznamného smrtijeda, který se mu opovážil něco takového říct do očí, hůlku. Chvíli si vychutnával jeho bolest a pak se otočil na ostatní smrtijedy.
"Jak?"
Jeden z nich bázlivě vykročil pár kroků dopředu: "Asi se dostala do hlavy Arnkrovi a Malconovi. Našli jsme je ležet u cely. Vypadali v pořádku, ale kolem uší a očí měli zaschlou krev. Vypadá to že jejich mysl, neustála její nápor. Ale nevíme jak je přinutila přijít k ní blíž."
"Jak dlouho?" řekl s hlasem se špatně skrývaným narůstajícím vztekem.
"Asi týden…"
"Avada Kedavra!" prořízlo právě narůstající ticho jeho hlas.
***
Zase přítomnost:
Ve Velké síni právě skončilo zařazování. Poslední prvňáček si to právě mířil do Mrzimoru.
Kolejní stoly byly plně obsazeny. Nad hlavami se klenul začarovaný kouzelnický strop. Dnešní večer ho ovládala temnota. Kdybyste na něm hledali hvězdu, nenašli by jste ji.
Učitelský stůl byl obsazen plně. V jeho čela seděl vysoký hubený muž v hábitu. Možná že vám jeho popis připadá k smíchu, ale věřte že i když zrovna teď v jeho pohledu holdují veselé jiskřičky, dokáže ztvrdnout jako kámen.
"Brumbále" oslovil ho muž sedící vedle něho. Měl nic neříkající výraz a jeho černé oči sledovaly studenty s opovrženým pohledem. Měl na sobě černý hábit a delší černé vlasy .Když jste se na něj podívali z dálky tak by vám mohl připomínat černého Petra z takové jedné mudlovské hry. Ale myslím, že i on by se tvářil příjemněji než sám Severus Snape.
"Ano, Serverusi" pobídl ho Brumbál se stálými jiskřičkami v jeho modrých očí.
"Brumbále, myslím že…" Ale co si Severus myslel se už nikdo nedozvěděl. Najednou totiž jeho řeč proťalo vlčí zavytí. Hned na to se prudce rozrazily dveře velké síně a dovnitř vstoupila postava. S jejím příchodem obloha snad ještě víc potemněla. Celá síň ztichla. Postava měla na sobě černý plášť, ne nepodobný smrtijedskému. Jeho kápě ji zakrývala obličej. Zastavila se pár kroků ode dveří a pohledem přejela celou Velkou síň. Dřív než stihl někdo z učitelů zareagovat, vyřítil se prudce od nebelvírského stolu chlapec a postavil se mezi ni a ostatní. Jakoby je snad chtěl bránit vlastním tělem. S nenávistí v ruce pozvedl hůlku a zamířil s ní na ni a začal odříkávat zaklínadlo… Když v tom se jeho hůlka vznesla a přiletěla k ní. Nechtěla se jí dotknout, ucukla a nechala ji klesnout ke svým nohám. Potom znovu přejela pohledem celou síň a pak se pomalým krokem vydala směrem k učitelskému stolu. Jakoby se v tu chvíli všichni vzpamatovali, učitelé povstali a vytáhli hůlky.
"Myslím, že to nebude třeba." řekla klidně.
"Kdo jste?" zeptal se Brumbál, ale již sklonil hůlku a hned potom ho následovali ostatní.
"Kdo by to tak asi byl? Přeci smrtijed." Nesl se síní rozzuřený hlas odvážného, ale odzbrojeného chlapce.
"Kdybych byla smtijed, jak TY tvrdíš," odpověděla podrážděným hlasem tajemná postava, aniž by se otočila: "Tak by jsi tu už se mnou nehádal, ale ležel by jsi někde pod kytičkami."
Mezitím už stála na délku paže od Brumbála.
"Když nejsi smrtijed, tak proč máš na sobě jejich plášť a proč si nesundáš kápi? Bojíš se snad, ukázat nám svou tvář?" nedal se mladík.
"A proč ty si schováváš svou jizvu, stydíš se snad za ní?" měla hned odpověď. Přitom si zajela rukou do hábitu. Všichni jak na povel na ni znovu zamířili hůlkami, jen Brumbál dál klidně stál a jakoby mohl prohlédnou skrz plášť nespouštěl z ní oči. Ostatní si snad mysleli, že chce vytáhnout hůlku, jakoby před okamžikem nedokázala, že k čarování hůlku nepotřebuje. Musela je tedy zklamat, vytáhla pouze rudě zapečetěný list a podala ho Brumbálovi. Ten si ho od ní hned převzal a sklouzl pohledem z ní na pečeť. Každý si všiml jak se zarazil, jak zaváhal. Znovu se podíval na jeho doručovatele a potom naráz rozlomil krvavě rudou pečeť a rychle přejel dopis očima. V síni bylo úplné ticho, každý těkal očima mezi Brumbálem a neznámým. Čekali na sebemenší znamení k útoku. Náhle Brumbál vzhlédl od listu a v jeho očích se třpytily slzy. List pustil na zem, kde vzplál jasným plamenem. Udělal rychlý krok a pevně obejmul neznámou.
"Už jsem nevěřil."zašeptal a znovu na ni pohlédl.
"Víra je něco, co jsme si ani jeden nemohli dovolit." odpověděla.
"Můžete nám někdo vysvětlit co se tu děje?" nevydržel už protentokrát Snape.
"Musíme si promluvit." Řekl Brumbál a zamířil s neznámým pryč ze síně. Jakoby ani nezaznamenal jeho otázku. Ale těsně přede dveřmi se osoba skrytá v kápi prudce otočila…
"Zkus to ještě jednou a zabiju tě!" řekla tvrdým hlasem. Nikdo nevěděl o čem mluví ani ke komu, ale odpověď přešla v zápětí
"Zabít mě? Nechápu proč, nic jsem neviděl"odpověděl Snape.
"Měl jsi jediné štěstí, že jsem včas zjistila, že to jsi ty. Jinak by Bradavice přišly o oblíbeného učitele lektvarů."řekla se špatně skrývanou ironií ve svém hlase." Takže pro příště mi už nelez do hlavy, pokud nechceš o tu svou přijít!" zvyšovala hlas, ale náhle se uklidnila.
"Proč na každého hned útočíš? Myslíš si snad, že by někdo jiný stál o to kouknout se ti do hlavy? O tom dost pochybuji." Odpověděl se svým oblíbeným úšklebkem na rtech.
"Ne? Vzbudila jsem v tobě zvědavost už pár minut po té, co jsem se zde objevila. A hned jsi mi musel lézt do hlavy. Poslední lidé, kteří se o to pokusili, skončili se zničenou myslí a prasknutou lebkou, dřív něž se stihli vůbec vzpamatovat. Jestli si to chceš taky vyzkoušet, tak se o to pokus ještě jednou."mezitím se obrátila k Brumbálovi a s klidem jakoby snad před chvíli povídala pohádku na dobrou noc řekla: "Pojďme." A společně opustili Velkou síň.
***
Brumbál mě vedl hradem až do své ředitelny. Nemluvili jsme. Nebylo by to bezpečné. Ocitli jsme se před kamenným chrličem, Brumbál řekl heslo. Prý citrónová zmrzlina. Trochu mě to překvapilo, nu co, každý jsme nějaký. Otáčivé schodiště nás vyneslo nahoru. Sotva jsem za sebou zavřela dveře, na rameně se mi usadil fénix. Byl krásný. Nikdy jsem neviděla fénixe na vlastní oči a dost mě překvapilo, že ke mně hned pojal takovou důvěru.
"Jmenuje se Fawkes," doplnil mé úvahy Brumbál.Vypadá to, že jeho to naopak vůbec nepřekvapilo. Posadil se za stůl a mně mezitím vyčaroval trojbarevné křeslo.
Sundala jsem si kápy a posadila jsem se. Rychle jsem přelétla ředitelnu pohledem. Hmmm. Nedělalo by mi problémy zůstat tu trochu déle. Má tu zajímavé věcičky. Někdy si je budu muset prohlédnout. Počkat. Co zas blbneš! Nejsem tu přeci na prázdninách. To není dobré. Jsem na svobodě něco málo přes 2 měsíce a už se ve mně probudila zase ta zvědavost a touha po poznání. Místo abych se třásla strachy a vymýšlela kde se ukrýt, začínám zapomínat na to proč jsem sem přišla. Vlastě proč tu vůbec jsem? Zachránit životy? Vždyť nezachráním ani svůj, spíš naopak. Ale co, přeci se teď nevzdám. Musím si jednou pro vždy zatrhnout takové myšlenky, nejsem jak ostatní a nikdy nebudu. Místo abych přemýšlela o tom jaké oční stíny se ke mně hodí víc, nebo jaké šaty si mám obléct, snažím se zachraňovat svět. Však už bych si na to mohla zvyknout. Vždyť jenom svůj krk si zachraňuji už od dětství. Najedou si uvědomím že se tu už nějakou chvíli dohaduji sama se sebou a nevnímám okolí. Rychle zamrkám a vracím se do reality. Brumbál si dál sedí a pozoruje mě zpoza svých půlměsícových brýlí. Jakoby snad věděl co se ve mně odehrávalo.
"Omlouvám se, trochu jsem se zamyslela.."
"Nic se neděje." Zase ten úsměv, mám pocit jakoby mi viděl až do žaludku.
"Nemusela jsi na Serveruse tak vyjet."
"Zasloužil si to."
"To co jsi řekla ve Velké síni, je to pravda? zkoumavě se mi podíval do očí.
"Já… Ano" řekla jsem tak tiše, až jsem pochybovala jestli mě vůbec slyšel a svěsila jsem hlavu. Nechtěla jsem je zabít, nevím kde se to ve mně vzalo. Nedokázala jsem tomu zabránit. "Moc si z posledních dnů tam u něj nepamatuji. Vše mám zastřené v mlhou. Vlastně nepamatuji si asi 2 roky, jen takové střípky. Nějaké obrazy, tváře a… a křik"
"Ne. Nemusíš mi to teď vyprávět, bohužel, dokážu si představit jak se k tobě Tom choval a co vše jsi musela snášet. Teď se musíš dát do pořádku, teprve potom…"
"Ne," skočila jsem mu do řeči: "Děkuji, ale myslím, že by jste to měl vědět hned. Ale máte pravdu, nemám sílu na to, abych vám vše vyprávěla. Aspoň ne teď. Máte myslánku?"
"Jsi si jistá?" zeptal se opatrně: "Můžu chvíli počkat."
"Ne, nejsem. Ale vím, že to musím udělat."
…………….
"Proč si jen byla donucena tak rychle dospět? Vždyť ti ještě není ani 17!" zachmuřil se: "Obdivuji tě, i přesto co jsi zažila, jsi svá. Jsi jako tvá matka. Byla by na tebe hrdá."
"Děkuji."
"A mohu vědět, co jsi dělala po útěku ty 2 měsíce?"
"Amm… Musela jsem si něco zařídit." jemu taky nic neunikne.
"Jistě to bylo něco důležitého. Ale už dost toho, mám na tebe menší prosbu."
"Ano?"
"Moudrý klobouk tě teď zařadí do tvé budoucí koleje. Chci abys zapomněla na to co jsi prožila. Aspoň na to co je možné. Máš právo na svůj život…Dokončíš 6 ročník a pak se uvidí, souhlasíš?"
"To nevydrží. Najde si mě a pak.."
"Změníš si jméno, tu tě hledat nebude.Do Bradavic se neodváží. Vlastně úplně postačí změnit si příjmení. Nemýlím-li se tak nezná celé tvé jméno? "
"Ano, máte pravdu. Nikdy se na něj neptal.Ale stejně si mě dřív nebo později najde"
"Tak musíme doufat v to později." odpověděl a usmál se.
Vstal a otevřel velkou skříň. Vytáhl z ní starý ošuntělý klobouk a položil mi ho na hlavu.
"Hmm. Čekal jsem tě Aleo Natali Cathfad Snape." ozvalo se v mé mysli.
"Vy taky musíte vědět všechno."
"Máš pravdu. Ale ty se nemáš čeho bát."
"No tak o tom bych se dohadovala."
"Tak jinak mě se nemusíš bát."
"A kdo říká, že se vás bojím?"
"Hmm… Jak vidím tak se jen tak nevzdáváš. A to je dobře. Budeš to potřebovat. Nebudeš to mít lehké…"
"Jaké překvapení."
"A taky drzá. Hmm. To jsou vražedné kombinace."
"Že by?"
"Do které koleje bych tě jen dal? Tak těžké…"
"Pozor ať si neuženete kýlu."
" Ještě slovo a bude to Zmijozel!"
"Už mlčím.."
"No proto. Víš jak dlouho jsem si připravoval tento rozhovor? A ty mi to takhle kazíš?
"Tak sorry. Jsem nevěděla."
"Grrrr. Tak dost. Už abych se tě zbavil. Takové žáky mi byl čert dlužen. Nejradši bych tě zařadil jinam, ale u tebe je to jasný, ba přímo jednoznačný.
"No tak bude to už. Dneska fakt nemám dobrej den. Jsem unavená…"
"Áááá. Pomozte mi někdo! Taková neúcta.
"…nevrlá a nevyspalá."
"NEBELVÍR!"
"Tak přeci jen to šlo."
"SUNDEJTE MĚ NĚKDO Z NÍ!"
"Sbohem… A děkuji."
"Teda. Musím říct, že Tomovi nezávidím. Myslím, že jsi mu všechno pěkně vrátila." řekl Brumbál, snažící se zamaskovat zvedající se koutky.
"No, snažila jsem se jak jsem mohla."
"Nepochybuji," Usmál se už naplno: "Gratuluji k Nebelvíru i když musím říct, že jsem to očekával."
"Samozřejmě."
"Řekl bych, že si tu rychle zvykneš.Hodně štěstí."
"A pane řediteli?"
"Ano?"
"Já nemám hůlku a ani žádné oblečení. Myslím, že by nebylo zrovna vhodné, abych šla na kolej takhle. Taky každý nemusí vědět, že to zrovna já jsem udělala to pozdvižení ve Velké síni."
"Jistě. Profesorka McGonagallová tě zítra ráno doprovodí na Příčnou."
"A ještě…."
"Vašemu otci ani Harrymu nic neřeknu. Pouze, že jste nová studentka. Tajemná osoba v plášti zmizí z Bradavic, tak rychle jak se objevila. Nikdo vás nebude spojovat. Tvoji totožnost a vše ostatní nechám na tobě"
"Děkuji."
Z ředitelny jsem vyšla s dobrým pocitem. Snad jsem na nic nezapomněla. Takže, zítra půjdu s Minervou na Příčnou… Tam jsem nebyla ani nepamatuji. Počkat. Přeci nemůžu jít na kolej v tomto plášti. To bych si rovnou mohla koupit lístek zpátky k Voldemortovi. Na chvíli jsem se zastavila a soustředěním jsem zavřela oči. Za okamžik jsem znovu vykročila směr nebelvírská místnost, pouze s tím rozdílem, že jsem na sobě neměla černý plášť, ale nebelvírský hábit. No jo no, jsem prostě nadaná. A teď, kterým směrem tak může být nebelvírská místnost, nějak jsem se zapomněla zeptat. Hmm, to by mě fakt zajímalo. Chtělo by to mapu. Leda že… Sakra, něco tu přeci musí být. Jo! A teď jak bylo to kouzlo pro ukázání směru? Ukázala jsem rukou na tužku, kterou tu někdo asi ztratil a řekla jsem:"Nebelvírská společenská místnost." Tužka se zvedla a začala se pohybovat vzduchem daným směrem. Vida, když se daří tak se daří. A následovala jsem tužku za roh s pocitem dobře odvedené práce.
Okamžik na to z druhé strany chodby vyšla osoba, která to vše pozorovala s nevěřícným výrazem a po pár minutách se vydala s hlavou plnou myšlenek a různých teorií směr nebelvírská místnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anniel Anniel | Web | 14. dubna 2008 v 21:39 | Reagovat

velmi hezky psaná povídka.Bohužel ed si jdu lehnout,ale určo začnu číst dál.....

...Budud ráda když se ke mě jukneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.