2. Grimmauldovo náměstí 12

24. dubna 2008 v 14:00 |  Staronový svět
Tady je druhá kapitola. Snad se bude líbit:) Komenty neurazí...

Přišel až ke dveřím. Rychle se rozhlédl, jestli nás někdo nesleduje a pak vytáhl hůlku a poklepal s ní na ně. Ty se pomalu otevřely a mě se tak naskytl pohled na starou hrozivě vypadající chodbu.
Asi na tom něco bude, že Siriusova rodina patřila mezi temné čaroděje, prolétlo mi hlavou.
Vešla jsem tedy spolu se svým černě oděným stínem do chodby. Sotva jsme za sebou zavřeli dveře, ozval se nervy drásající křik. Oba jsme se začali rozhlížet odkud vychází, až nám padl pohled na zpola zakrytý obraz jakési už na první pohled nepříjemné paní. Za okamžik se její křik změnil v ne zrovna dvakrát příjemná sdělení.
"Vy jedni krvezrádci! Jak se opovažujete pošpinit můj dům! Upálit vás je málo…"
Jako na zavolanou do chodby vběhli tři lidi. No přesněji dva chlapci a dívka v mém věku. Všichni okamžitě zamířili k obrazu a snažili se přes něj znovu zatáhnout závěsy. Já jsem to vše pozorovala necelou minutu s otevřenou pusou. Že mě to ještě udivuje. Pro mě ti neznámí lidé totiž nebyli vůbec neznámí. Ten starý prolezlý závěs se právě podařil zatáhnout Ronovi Weasleymu s nemalou pomocí Harryho Pottera a Hermiony Grangerové. Pak se konečně otočili na nás. Na okamžik stuhli a hned na to na nás mířily tři hůlky.
"Kdo jste?" zeptala se Hermiona s nebezpečně přivřenýma očima.
"Jak jste se sem dostali?" přidal se Harry.
"Co tu chcete?" nenechal se zahanbit Ron.
"Je tu Brumbál? Potřebuji s ním rychle mluvit," řekl chladným hlasem Draco, který stál po celou dobu za mnou ignorujíc jejich všetečné otázky.
"Malfoy!" vykřikla udivená Hermiona.
"Expeliarmus!" ozvalo se zároveň od Harryho a Rona.
Ale neměli moc přesnou mušku, protože kouzla mířila přímo na mě. Draco mě rychle odstrčil a vyčaroval štít, který pohltil obě ta kouzla.
"Sakra Pottere, sežeňte Brumbála. Na vás tu nemá nikdo čas!" rozčílil se.
"To určitě Malfoyi," nedal se Ron a vyslal na něho další kletbu. Přičemž Harry a Hermiona vyslaly další dvě a to mým směrem.
Sakra, co jsem jim udělala? Co teď? Draco mi už těžko pomůže, sám má práce dost…
Jedné jsem uskočila jen taktak, druhá mě minula o vlásek. Ale už se na mě řítily další. Vzdávám to, tyhle už nevyberu. Pomyslela jsem si rychle. Ještě jsem zaregistrovala, jak někdo další v ošuntělým hábitu vběhl do chodby s hůlkou v ruce, ale to už jsem letěla směrem nejbližší zeď.
"Tak dost!" vykřikl nově příchozí.
Všichni odrazili poslední kletby a podívali se jeho směrem. Já taky. Pouze s tím rozdílem, že jsem na něj koukala ze země a tu kletbu jsem před chvílí odrazila vlastním tělem.
"Co se to tu děje?" zeptal se Remus Lupin a přejížděl s očima z jednoho na druhého. Nakonec se zastavil u Malfoye.
Ten si ho nevšímal, ale přešel ke mně a pomohl mi na nohy.
"Jsi v pořádku?" zeptal se.
"Jo, v mezích možností… Ale teď na to není čas," dodala jsem a podívala se na Remuse.
"Blahopřeji Pottere, já ji zachráním před Smrtijedy a ty ji málem zabiješ," dodal jízlivě Draco jeho směrem.
"Tomu tak věřím. A kdo ji chrání před tebou Smrtijede?" nenechal se zaskočit Harry.
"Kde je Brumbál?" otočil se Draco na Remuse a ignoroval Harryho poznámku.
"Není tu."
"Proč se s ním bavíš? Je to Smrtijed. Pokusil se zabít Brumbála," vykřikl nechápavě Harry.
"Malfoy pracuje pro Brumbála jako špeh a je také členem Řádu," osvětlil Remus a potom se tázavě podíval na Draca.
"Smrtijedi napadli jedno mudlovské kino," dostal se už konečně k jádru věci.
"Kde?" skočil mu do řeči Remus a přitom běžel ke krbu, kde si už nabíral letax.
"V České republice," špitla jsem
Remus Lupin se zastavil v pohybu. Chvíli na mě koukal, jakoby mě teprve teď vzal na vědomí.
"Proboha, je to ona?" hlesl.
"Sakra nevím kdo mám být, ale už něco dělejte! Mezitím co se tu vybavujete, tam umírají lidé!" vykřikla jsem.
Jakoby to Remuse probudilo, vkročil do plamenů.
"Jdu najít Brumbála a svolat Řád!" stihl vykřiknout a pak jsme už zaslechli jen, "ředitelna, Bradavice!" a pohltily ho zelené plameny.
"Musím se tam vrátit, aby nepojali podezření," řekl Draco a znovu si nasadil kápi, která se mu v boji svezla z hlavy.
Zastavila jsem ho ve dveřích.
"A Táňa. Podíváš se po ní, prosím?" zesmutněla jsem.
"Udělám co bude v mé moci, jen aby už nebylo pozdě," odpověděl tiše a hned na to zmizel v závoji noci.
Otočila jsem se zbývající tři obyvatele tohoto domu.
Ještě štěstí, že neumím kouzlit, jinak bych jim udělala něco, čeho bych později litovala. Kvůli jejich žabomyším válkám teď umřelo kdoví kolik lidí. Že prý jsou na straně dobra, no to vidím. Útočí dřív než myslí, zvlášť u Hermiony bych to nečekala.
Zle jsem se na ně podívala, ale i přesto jsem nadále mlčela.
Klid, Ali klid. Musela jsem se v duchu klidnit. Uvědom se, že oni za to nemůžou. Draco spolu se Snapem zabili Brumbála a tak se nemůžu div… Co, cože? Počkat? Co to křičel Harry na Remuse? Pokusil se zabít Brumbála. On se pokusil!
Zavýskla jsem si radostí, kdežto ostatní poskočili leknutím.
Takže to znamená, že se věci mění! Třeba bude Sirius žít…
A už dobře naladěná jsem se s úsměvem vyčkávavě otočila na naši trojku.
"Ahm, nechceš jít do kuchyně?" ujal se slova Harry.
"Jo jasně," odpověděla jsem.
Sedli jsme si kolem velkého stolu. Ron mávl hůlkou a ke každému z nás přilevitoval jeden Máslový ležák.
"Já jsem Harry Potter," představil se Harry.
"Hermiona Grangerová," prozměnu Hermiona.
"Ron Weasley," dodal Ron.
Ok. Tak se mi představili. A co má být? Neměla jsem dnes dobrou náladu. Ano, mohla jsem jim všem říct, že vím kdo jsou, ale to mě ani nenapadlo. Duchem jsem byla mimo, takže jsem je ani pořádně nevnímala, znovu jsem si totiž procházela dnešní den.
Po celé velké prázdniny jsem chodila na brigádu. Přesněji celý měsíc. Včera mi skončila, tak jsme se s Táňou domluvili, že půjdeme do kina. Měla jsem pak u ní přespat a další den jít na koupaliště. Proto jsem si sebou brala kabelu. Měl to být skvělý den, ale pomalu se vše začalo hatit. Dřív kdyby se mě někdo zeptal, jak bych se cítila v kouzelnickém světě, odpověděla bych, že skvěle. Teď o tom začínám pochybovat. Jestli kvůli mně někdo zemře, nikdy si to neodpustím…
Uvědomila jsem si, že na mě vyčkávavě kouká šestero očí. Proč na mě tak zírají? Aha…
"Alena Morgranová," konečně jsem odpověděla.
"Ty nejsi od nás ze školy, že?" zeptala se Hermoina.
"Ne, to fant nejsem. Chodím na mudlovské gymnázium," vyrazila jsem jim dech.
"Co? Ty jsi mudla?" zeptal se zaskočeně Ron.
"Jo, máš s tím nějaký problém?"
"Ahm, ne… Jen mě to překvapilo," snažil se z toho vyváznout se zdravou kůží.
"Proč po tobě šli Smrtijedi?" zeptal se Harry.
"To nevím. Šla jsem s kámoškou do kina, když se tam objevil Draco a pak Smrtijedi.Tak mě odtamtud přemístil a vzal mě sem," unaveně jsem řekla zkrácenou verzi. Však taky nemusí vědět všechno. Vždyť pokud se nemýlím, tak to budu muset vyprávět celému Řádu, tak proč se namáhat dvakrát…
"Jsi mudla, ale nepřekvapují tě kouzla. Jak mi to vysvětlíš?" uhodila hřebíček na hlavičku Hermiona.
"Vždycky jsem věřila na kouzla," pohotově jsem z toho vybruslila.
"Aha. Nemáš hlad nebo tak něco?" zeptal se Harry.
"Jo, něco bych si i dala, prosím."
Přede mnou se objevil chleba s máslem a začal se sám natírat.
Miluji kouzla. Takže jsem se z toho nějak vymotala, ale stejně to nemůžu tajit dlouho. Asi jsem tak přemýšlela poněkud delší dobu, protože když jsem se vrátila do reality, byli už poněkud dál v hovoru.
"Stejně mu nevěřím. Je to Smrtijed ať si kdo chce říká co chce" oponoval už značně naštvaný Harry.
"A idiot," přisadil si Ron.
"Ale Harry, slyšel jsi Remuse. Pracuje pro řád," snažila se Hermiona.
Ron se asi rozhodl zažehnat hrozící hádku a tak plácl první co ho napadlo.
"A kdy půjdeme hledat ty viteál…" nebylo mu dopřáno větu dokončit, protože do něho Harry pod stolem kopl tak, že se otřásl celý stůl a Hermiona mu skočila rychle do řeči.
"Mlč Rone!"
"Ale proč? Ona tomu stejně nerozumí," ukázal přitom na mě.
Já mu dám. To ho odnaučí na někoho ukazovat a ještě ho urážet. Prudce jsem vstala.
"Co se týče Draca, tak já mu věřím. Pokud se ho kdokoliv z vás přede mnou ještě jednou pokusí urážet, ujišťuji ho, že mu to nezapomenu a myslím to ve zlém," řekla jsem tichým, ale přesto hrozivým hlasem.
"Vždyť ho ani neznáš, tak se do toho nepleť," ozval se Harry.
"Právě že neznám," usmála jsem se jejich nechápajícím pohledům.
Ano, právě že neznám. Kdybych ho totiž znala, tak by byl nerozhodný zbabělec na špatné straně barikády a k tomu zmijozelský prohnaný had. Tady je jiný uvědomila jsem si.
"Je tu někde volný pokoj?"
"Jasný, druhé patro třetí dveře zleva," odpověděla pohotově Hermiona.
"Dík," usmála jsem se,"a přeji hodně štěstí při hledání zbylých viteálů," dořekla jsem a rychle zmizela za dveřmi. Prostě jsem neodolala. A ty jejich tváře, to bylo fakt něco…
Konečně jsem stála před dveřmi mého pokoje. Za okamžik před svou postýlkou. Jak já jsem jen dneska byla unavená. Pomalu jsem si lehla a čekala až usnu. Jaké bylo moje překvapení, když se mi místo toho odehrával v hlavě celý kolotoč opakující dnešní události, mé myšlenky, pocity, střeštěné úvahy… Sečteno a podtrženo už asi dvě hodiny se snažím usnout. Neúspěšně. Tak to ne, jestli si mé já myslí, že tu s ním budu zbytečně ztrácet čas, tak to je na omylu. A to na velkým. Vstala jsem z postele a šla na průzkum baráku. Prve jsem zamířila do kuchyně, kde jsem se napila ovocného čaju a šlohla nějakou tu sušenku na cestu, potom jsem zase zamířila o patro výš. První dveře co jsem opatrně otevřela vedly do místnosti s rodovým stromem po stěnách. Jo, tak o tom jsem už někde četla, vzpomněla jsem si. Nevím jak dlouho jsem si prohlížela větve rodového stromu, ale když už se mi zdálo, že většinu jmen umím na zpaměť, rozhodla jsem, že se vrátím na pokoj. Teď už jsem totiž byla doopravdy unavená.
Znovu jsem stála před dveřmi od svého pokoje, zprudka je otevřela a vpadla dovnitř. Když jsem za sebou zavírala, ozvalo se za mnou nebezpečné vrčení.
Ajeje, nepamatuji se, že bych ve svém pokoji měla cokoliv, co by na mě mohlo vrčet.
Pomalu jsem se otočila. Můj pohled se střetl s černýma očima. Přede mnou se tyčil ne zrovna přátelsky naladěný hipogryf. Ještě štěstí, že jsem dávala při filmu a knížkách pozor. Teď si ověříme teorii v praxi.
Pomalu jsem se uklonila a přitom jsem mu stále bez mrkání hleděla do očí. Trvalo to asi minutu. Když už jsem myslela, že mám tento oční boj prohraný a mrknu, poklonil se.
"Ahoj Klofane," usmála jsem se na něj smutně.
Je to možný nebo se mi to zdálo? Kdybych nebyla tak nevyspalá, tak bych přísahala, že na mě mrknul. Ale asi mě doopravdy šálel zrak. Klofan si lehl na zem a v klidu mě pozoroval.
"Jak se máš?" vypadla ze mě inteligentní otázky. Super, tak já už se bavím se zvířaty.
"Promiň, hloupá otázka. Chybí ti Sirius, že?"
Náhle se mi chtělo hrozně spát. Ani nevím proč jsem to udělala, ale opatrně jsem se opřela o Klofana a zavřela oči. Než mě doběhl tak vytoužený spánek, cítila jsem, jak mě Klofan přikryl svým křídlem. Pak mě obestřela tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A-SISI A-SISI | 24. dubna 2008 v 16:02 | Reagovat

To je skvělý....vážně. Jen tak dál . :-)

2 Giner Giner | Web | 25. dubna 2008 v 6:47 | Reagovat

Zajímavé:-) těším se na pokračování:-)

3 Lorean Lorean | Web | 25. dubna 2008 v 20:03 | Reagovat

super, páči sa mi tvoj štýl písania =D

4 Aleana Aleana | 27. dubna 2008 v 14:19 | Reagovat

Možná sem ještě dnes dám další kapitolu.

5 Jane Jane | Web | 9. července 2008 v 10:58 | Reagovat

Moc hezký! Při první kapitole jsem se chtěla vrátit zpět, protože mě moc takový povídky nebaví, ale četla jsem dál a neudělala jsem chybu.

6 Aleana Aleana | Web | 9. července 2008 v 17:31 | Reagovat

Děkuji, jsem ráda, že se ti líbí:)

7 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 16. prosince 2008 v 18:15 | Reagovat

Parádní... Líbila se mi i první kapitola... Sice začátek začínal neoriginálně popisem, ale moc dlouho ses u něj nezdržovala, zaž ti dík.. někdy to bývá hodně nudné a podrobné... Všechno je to hodně originální nápad, Draco a způsob, jak se dostala na Grimauldovo náměstí... Navíc se mi líbí, že hrdinka je češka... hodně lidí si vymýšlí anglické postavy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.