3. Hektické ráno

27. dubna 2008 v 18:43 |  Staronový svět
Tak tady je další... Příští bude k Životu:)

Bylo šest hodin, když v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12 přerušilo poklidné ráno náhlé vzplanutí plamenů v krbu, kde se postupně vystřídalo tři různě unaveně vypadajících lidí. První byl Remus Lupin s velkým šrámem přes tvář, který hned jak se ocitl v kuchyni, začaroval místnost proti odposlouchávání. Jako druhý z krbu vyklopýtal Pošuk Moody s ohořelou dřevěnou nohou. Následoval Kingsley Pastorek s ohořelým hábitem. Pak bylo chvíli ticho. Všichni přítomní se po sobě neklidně dívali, jakoby ještě něco očekávali. Jelikož se asi minutu nic nedělo, Remus Lupin prudce vstal se židle a přešel zpátky ke krbu. Že by zákon schválnosti? Sotva k němu došel, vyšlehly z krbu smaragdové plameny a zároveň oblak černých sazí.
"Je, promiň Reme," omlouvala se nová příchozí s nepřehlédnutelnou barvou účesu.
"Tonksová, kde jste sakra byla tak dlouho?" vyštěkl na ni Moody.
"Ale, jen menší zdržení…" snažila se zamluvit Tonksová.
"Zdržení? Co je tak obtížného na hození letaxu do krbu?" nevěřil Moody vlastním uším.
"Nic. Ale horší bylo sesbírat ten prášek," odpověděla v klidu Tonksová.
"Jaký zas prášek?" nechápal Moody.
"No ten letax, který se mi rozsypal," dodala na pravou míru.
"A proč jste nepoužila hůlku?" zeptal se už značně šokovaný Moody.
"Jé, no vidíte. To mě nenapadlo," usmála se Tonks.
Remus se konečně zbavil sazí ze svého hábitu a obličeje. S pocitem dobře vykonané práce se otočil na ostatní s vítězným úsměvem na rtech, který mu byl okamžitě smazán, když v krbu naposledy vzplanuly plameny a jeho obklopil nový oblak sazí. Celou kuchyní zazněl upřímný smích, k němuž se brzy přidal i nově příchozí starší muž s dlouhým bílým plnovousem a půlměsícovými brýlemi na nose. Za okamžik znovu všichni zvážněli.
"Brumbále, jak je na tom Weasley?" zeptal se Kingsley.
"Artur bude v pořádku. Za pár dní je doma. Měl jen zlomené jedno žebro, s nímž si U Munga lehce poradili," uklidnil všechny Brumbál.
"Ještě že tak… Vypadalo to dost vážně," poznamenal Remus.
"Stejně to nechápu. Proč zaútočili na mudlovskou nemocnici?" zeptala se Tonksová.
"Myslíte si, že to mělo společného něco s tím kinem?" zeptal se Moody.
"Nevím," šokoval svou tichou odpovědí Brumbál. Vždyť přeci on byl ten, který vždy všechno věděl. Pokaždé měli aspoň tušení, co Voldemort zamýšlí, ale teď najednou nevěděli o co mu jde. A právě to zde všechny užíralo.
Nad hlavami jim začalo ozývat otevírání a zavírání dveří.
"Už se probudili," poznamenal Lupin.
"Brumbále, řekneme jí pravdu?"
"Jakou pravdu? Vždyť sami si nejsme jistí," odpověděl Brumbál.
"Myslím, že tady není v čem si nebýt jistí," dodal Moody.
"Co když se zeptá? To ji máme lhát?" ozvala se Tonks.
"Musíme to udělat tak, aby se nezeptala," řekl pomalu Brumbál.
"Ale proč? Nebylo by lepší říct jí vše na rovinu?"
"A co ji máme říct?" řekl smutně Remus, "že zapálili celé kino a nechali v něm uhořet všechny ty lidi? Že její kamarádka je pravděpodobně mrtvá a nebo ji Smrtijedi někde mučí? Že asi právě proto že ji nenašli, se z pomsty rozhodli napadnou mudlovskou nemocnici, kde zemřelo mnoho zcela nevinných bezbranných mudlů?" pochopil nerozhodnost Brumbála Lupin.
"Máš pravdu, to nejde," pochopila i Tonks.
"Možná…" chtěl něco říct Kingsley, když vtom do místnosti vpadl Harry a za ním udýchaná Hermiona.
"Ona… Ona tam není," dostala ze sebe Hermiona.
"Kdo?" zeptal se Remus.
"Morgranová!
"Kde?" zeptal se Moody.
"Ve svým pokoji," odpověděl Harry.
"Cože?" vykřikl Kingsley.
"Před chvílí jsem byla v jejím pokoji a tam nebyla. Tak jsem vzbudila Harryho a šli jsme se po ní podívat," začala vysvětlovat Hermiona.
"Byli jsme všude. V přijímacím salónku, v knihovně… A ona nikde," dokončil Harry.
"Proboha!" vykřikla Tonks.
"Co se děje Nym?" přiskočil k ní Remus, jakoby se bál, že spadne.
"Co… Co když se vydala do té nemocnice?" podívala se vyděšeně na Brumbála.
"Ne, to se mi nezdá," zamyslel se Brumbál.
"Jaká nemocnice?" nechápal Harry.
"Neměla jediný důvod jít do nemocnice, vždyť nevěděla co se tam stalo," ignoroval jeho dotaz Moody.
"A co když se tam byla podívat?" zděsil se Lupin.
"Kam se byla podívat?" zajímalo Hermionu.
Aby toho nebylo málo, vpadl do kuchyně Draco Malfoy.
Všichni na chvíli strnuli v pohybu. Hned na to si k němu zamířil kulhavým, ale přesto rázným krokem Moody s napřaženou hůlkou v ruce.
"Ty jeden neřáde…" začal.
"Moody," snažil se ho zastavil Remus.
"… ty jedna prokletá kryso, jak se sem opovažuješ po tom všem ještě přijít?" chrčel Moody.
"Moody," oslovil ho protentokrát Brumbál, "on nemohl nic dělat."
"Mohl nám aspoň dát vědět…" ztrácel kontrolu Moody.
"On nám dal vědět," uvedl na pravou míru Brumbál.
"… místo toho na straně Smrtijedů mučil... Co, cože?" došla Moodym Brumbálova slova.
"To on mi dal vědět, kde jsou," trpělivě vysvětloval Brumbál, "nebýt jeho, tak jsme celou dobu hasili kino a ti lidé by tam umřeli."
"Proč nás nevaroval Snape?" zeptal se Moody nedůvěřivě.
"Nemohl," konečně promluvil Draco, "byl moc na očích."
"Měl jsi nám dát vědět dřív!"
"A to jsem se měl k vám přemístit Pánu Zla přímo před nosem?" zeptal se opovržlivě Malfoy.
"Pochybuji, že by vás nespustil z očí po celou tu dobu," nevzdával se Moody.
"Od té doby, co jste tak zkazil minulou misi, je poslední dobou hodně nedůvěřivý co se týče svých Smrtijedů," chladně odpověděl Malfoy.
Moody konečně ztichl. Nebylo se taky čemu divit, všichni v místnosti pochopili jeho narážku. Nedávno si Moody vzal mnoholičný lektvar s tím, že všem ukáže jak se zjišťují důležité informace. V jednom zapadlém baru se setkal se Smrtijedem a snažil se z něho vytáhnout nějaké informace ohledně připravujících se akcí. Smrtijed ho ale poznal a tak Moodyho nenápadně opil. Role se obrátily a nakonec to byl Smrtijed, který začal nenápadně vyzvídat. Moodymu pod vlivem alkoholu uniklo, že mají na jejich straně špeha. Od té doby Voldemort oznamoval své plány na poslední chvíli a tím se značně ztížilo postavení Snapea a Malfoye.
"Ahm… Asi by jsme se teď měli zabývat něčím jiným," přerušil narůstající se ticho Remus.
"Co se stalo?" zeptal se Draco.
"Morgranová zmizela," odpověděl mu Brumbál.
"Zmizela?"
"Ano, prohledali jsme celý dům. Nikde není," dodala Hermiona.
"Máme podezření, jestli se nevrátila ke kinu a pak nezavítala do nemocnice," pokračoval Kingsley.
"Nemožné. Neumí se přemisťovat, tak jak by se tam mohla dostat," ušklíbl se Draco a pak ho něco napadlo, "kde je ta přerostlá obluda?"
"Jaká obluda?" ozvala se Tonks.
"Ten hipogryf," upřesnil Malfoy.
"V druhém patře čtvrté dveře zleva," odpověděla hned Hermiona.
"Ne, to je vyloučené," ozval se Lupin, "Klofan k sobě nikoho nepustí, určitě by se neodvážila za ním jít. Nemluvě o tom, že pro ní neznalou kouzelnického světa musí být hipogryf úplně neznámé stvoření. Jistě by se k němu nepřiblížila," vysvětlil Lupin.
"Tím si nejsem tak jist," řekl Malfoy a rychle vyšel z kuchyně.
Brumbál, Kingsley a Moody se snažili rozkrýt Voldemortovi plány. Ostatní se po sobě nerozhodně dívali a pak jakoby se domluvili, vydali se za Malfoyem. Když ho dohnali, stál už přede dveřmi Klokanova pokoje. Jelikož tam bylo už poněkud narváno, otevřel Draco bez rozmýšlení dveře a vpadl do Klokanova pokoje. Hermiona, Harry, Remus,Tonksová a i už konečně probuzený Ron, vešli hned za ním a strnuli v němém úžasu.
Před chvílí probuzený hipogryf náhle zvedl k rušitelům jeho nové stále spící kamarádky obezřetně oči. Vyčkával. Snad by se nic nestalo, kdyby Draco tak rychle nevpadnul do pokoje a tím se neocitl až moc blízko zakázanému území. Hipogryf se opatrně, ale přesto prudce zvedl a vykročil jejich směrem. Ostatní se lekli a začali se hrnout ke dveřím, ale bylo jich tam moc a tak se nepohodli. Draco byl ke Klofanovi nejblíže, tak si v obranném postoji připravil hůlku. Hipogryf mu ji ale prudkým mávnutím křídla odhodil na zem, chtěl bránit svou nově nalezenou kamarádku za každou cenu. Už se vzepjal na zadní, když ho vyrušil jeho oblíbený hlas, kterému věřil.
"Klofane ne!" reagovala jsem pohotově hned po probuzení, "to jsou mí přátelé."
Hipogryf chvíli váhal, ale pak se uklidnil. Pomalu klesnul všemi nohami zpátky na zem a pak přešel ke mně. Pohladila jsem ho po zobáku.
Ještě štěstí, že mě ten hluk probudil, jinak by to nedopadlo nejlíp. Trochu mě překvapilo, že ke mně hipogryf pojal takovou důvěru. Chápala bych, že nepoznal Draca, ale že nepoznal ani Harryho mě udivilo.
"Co vy tady?" zeptala jsem se.
"Hledali jsme tě, když jsi nespala ve svém pokoji," osvětlila zaraženě Hermiona.
"Aha. Asi by jsme měli jít do kuchyně, ne? Tady je poněkud narváno," ušklíbla jsem se a konečně jsem vstala ze země.
Mlčky jsme sešli až do kuchyně, kde už zůstal pouze Moody.
"Kde je Brumbál a Kingsley?" zeptal se ho Lupin.
"Museli něco zařídit," odpověděl Moody a pátravě přešel svým vševidoucím okem po celé skupině. Pravděpodobně si všiml nového přírůstku, protože hned nato pokračoval: "Kde jste se schovávala Morgranová?"
"Nikde," odpověděla jsem klidně, vzala si z ledničky mléko, máslo a ukrojila jsem si krajíc chleba. Potom jsem si sedla za stůl a v klidu jsem si ho začala mazat máslem. Koutkem oka jsem hodila po Moodym. Vypadal jako by měl každou chvíli vybuchnout, ale vždyť jsem mu opověděla, ne? Tak jsem v právu…
"Morgranová…" začal Moody.
"Ano?" usmála jsem se.
"Tak kde jste byla?" vyštěkl na mě.
Ostatní naši slovní přestřelku pozorovali ústy dokořán. Málokdo si dovolil takhle otevřeně vzdorovat Moodymu. Zvlášť takhle brzo po ránu.
"U Klofana," odpověděla jsem a pak jsem se podívala na ostatní, "vy už jste snídali?"
Jakoby to byl pro ně povel, posadili se ke stolu.
"A to říkáte jen tak? Ostatní vás hledají po celém domě..."
"Však mě našli, ne?" vylezlo ze mě mezi sousty.
Už jsem se zmínila o tom, že se mnou po ránu nebývá žádná řeč? Teda aspoň do té doby, dokud se pořádně neprobudím, což nenastává dřív než za půl hodiny po probuzení. Ti kteří mě znají, jsou už na to zvyklí a tam si mě po ránu nevšímají a dobře dělají.
Moody se zhluboka nadechl a pak už klidnějším hlasem pokračoval: "Můžu vědět, proč jste spala v pokoji s hipogryfem?"
"Ani nevím," zamyslela jsem se, "nešlo mi usnout a pak jsem si spletla pokoj. No a pak jsem u něj usnula. Můžu vědět, proč na vás tak přecitlivě reagoval?"
"No, on poslední dobou není ve své kůži," ujal se vysvětlování Remus, "nikoho k sobě nepustí. Tak mu tam vždy jen rychle hodíme jídlo a mizíme. A dnes tě tam najdeme, jak u něho klidně spíš ,a on tě ještě brání. Kdyby nebylo tady Malfoye, tak by nás ani nenapadlo, že by jsi mohla být tam…"
"Co?" udiveně jsem se podívala na Draca, "jak si mohl vědět?"
"Někdy i já mívám slabé chvilky a tehdy otevřu knihu," řekl v hádankách, ale já pochopila.
No samozřejmě. Vždyť mi tehdy řekl, že ví o těch natočených filmech, takže se mu asi dostala do rukou i nějaká ta kniha. On mě vlastně chápe ze všech zde přítomných nejvíc a vypadá to, že jako jediný má o tom všem tušení. Pak si tedy vzpomněl na třetí ročník a došlo mu to. Třetí ročník mi připomněl něco, na co jsem se chtěla už dlouho zeptat. Žije Sirius? No jo, ale tu otázku přeci nemůžu jen tak říct, vždyť je tu Harry. Na chvíli jsem se zamyslela a pak mě to napadlo. No jasně…
"Ahm, Draco mohl by jsi pro mě něco udělat?"
Zamyšleně na mě pohlédl a pak jemně kývl na souhlas.
"Potřebovala bych na něco znát odpověď, ale nebylo by zrovna taktní se na ní ptát nahlas. Mohl by jsi pomocí nitrozpytu…" začala jsem.
"To není dobrý nápad…" chtěl to hned zavrhnout.
"Pochybuji, že bych měla nějakou obranu, ale kdyby přece slibuji, že bych ji odstranila. Potřebuji to vědět…" přerušila jsem ho.
"Ne, to nepřipadá v úvahu," ozval se hned Moody a tím rozhodl.
Draco navzdory jemu pomalu kývnul a pak se mi zahleděl do očí.
Podle knihy jsem si pamatovala, že bych si měla v mysli udržet to, co mu chci sdělit. Ale nebylo to vůbec lehké, mysl mi pořád odbíhala jinam. Částečně za to mohla bolest, kterou jsem ucítila hned, jak se mi dostal do mysli a částečně i nepříjemný pocit z toho, co všechno se může dozvědět. Snažila jsem se soustředit a po chvíli, která mi připadala jako věčnost, vše ustalo. Zhluboka jsem dýchala. Tedy, to už si nebudu chtít zopakovat. S otázkou v očích jsem se na něj podívala.
"Ne," řekl tiše, "propadl se."
Ne. Proč se zrovna toto nezměnilo? Takže Sirius se propadl obloukem. Po tváři mi samovolně stekla osamělá slza. Nakolik se splnilo to, co je psáno v knihách? A vůbec, proč se něco z toho změnilo? Píšou se ty knihy podle jejich života, nebo jejich život podle knih? Nebo je to úplně jinak. Co když ty knihy jsou pouhou formou jak zamaskovat případný únik informací do mudlovského světa? Vždyť každý mudla, který si je přečte by si pak pomyslel, že se mu to zdálo… a proč jsem tady já? Co já mám s tím společného? Je vidět, že jsem konečně zapnula mozek, protože teprve teď mi došlo to nejdůležitější. Jak jsem na to jen mohla zapomenout?
"Co Táňa a ostatní?"
Proč je tu najednou takové ticho?
"Ahm… Oni…" nešlo Remusovi přes pusu.
Tak z něho asi nic nevypadne. Bohužel, začínám tušit odpověď, ale přesto ji chci slyšet. Podívám se tedy na Tonksovou. Její vlasy se při mém pohledu změnily z fialové na šedou.
"Tvá kamarádka a …" dostala ze sebe.
Byla zachráněna Brumbálem, který se objevil v krbu.
"Slečno Morgranová jsem rád, že jste se konečně našla," opatrně se usmál.
Opatrně se usmál? Tady doopravdy něco nehraje. Ještě jsem neslyšela o tom, že by byl Brumbál někdy nervózní.
"Nechtěl byste mi něco říct?" zeptala jsem se tiše a podívala se něho.
Bylo vidět., že pochopil, na co se ptám, a tím si i vysvětlil, ticho do kterého přišel.
"Nepřežili, že? Chci vědět jak…" podívala jsem se mu zpříma do očí. Na brečení a sebeobviňování bude času dost…
"Zapálili kino a později se přemístili do mudlovké nemocnice v jeho okolí, asi vás tam hledali," přiznal konečně barvu.
Všichni mě teď pozorovali, čekali na jakoukoli reakci, kterou teď udělám. Už jsem ty pohledy nemohla vydržet a tak jsem sklopila oči. Možná vás to udivuje, ale já jsem prostě taková. Při takových situacích zachovávám zprvu chladnou hlavu, vše na mě dolehne až chvíli po tom, ale o to s větší a ničivější silou. Nevím proč to tak u mě je, možná mi trvá než vstřebám zdrcující informace, možná je to nějaký můj obranný postoj…
Bylo vidět, že ostatní má reakce zarazila. Tedy až na Malfoye, ten se nezdál být překvapen, nebo své překvapení dobře maskoval. Tipovala bych spíš tu první možnost. Vždyť hraje Smrtijeda, určitě viděl mnoho a ještě víc šokujících věcí, musel se naučit nedávat najevo své city, jinak by se mohl prozradit. Nu ano, ale pak je klidně možné, že hraje na obě strany… Ne, to se mi nezdá.To by mě nezachraňoval před Smrtijedy, mohl by dělat, že o ničem nevěděl…
"Nevíte, proč po vás Smrtijedi jdou? Co po od vás Voldemort chce?" přerušil mé rozjímání Brumbál.
"Myslela jsem si, že mi to povíte spíš vy, pane profesore. Nebo řediteli? Vlastně jak vám mám říkat, vždyť pro mě nejste ani jedno." Zamotala jsem se v tom hezky.
"Pane profesore bude vyhovovat," usmál se a hned nato zvážněl, "bohužel nevím, co by od vás Voldemort mohl chtít. Mohla byste nám aspoň vysvětlit, proč se tak samozřejmě pohybujete ve světě kouzel, když jste doteď žila jako mudla?"
"Když vám vše vysvětlím, budu to muset znovu převyprávět celé radě?" zeptala jsem se.
"Ano, tomu se nevyhnete."
"Tak potom bude lepší, když to řeknu všem najednou. Doopravdy se mi to nechce vysvětlovat dvakrát, nato je to až moc složité," odpověděla jsem.
"A zkrácená verze by nešla?" zeptal se Moody.
"Ne, to nešla," pohlédla jsem na něj, "zrovna vás by určitě neuspokojila. Stejně by jste chtěl nakonec vědět všechno dopodrobna, tak nechápu proč se mě na to ptáte."
Zase jsem moc mluvila. To jsem se nemohla trochu udržet? Všichni na mě znovu koukali pěkně vyjeveně. Hold asi jsem jeho zvyk popsala hodně přesně. Teď jsem si uvědomila, že jsem znovu jakási unavená, nebo možná jsem spíše byla unavená ze všech těch pohledů.
"Můžu odejít? Není mi zrovna dobře."
"Jistě," odpověděl zamyšleně Brumbál, "až svolám radu, tak ti dáme vědět."
"Děkuji," řekla jsem a co nejrychleji vypadla z kuchyně.
Do svého pokoje jsem skoro doběhla a hned nato jsem se sesunula na postel. Mrtví, jsou mrtví…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A-SISI A-SISI | 27. dubna 2008 v 19:59 | Reagovat

Skvělý...A co přesně znamená pojem "příště"? :-)

2 Giner Giner | Web | 27. dubna 2008 v 21:15 | Reagovat

super:-)těším se na další kapitolu k Životu a i k této povídce:-)

3 Karin Karin | E-mail | Web | 1. května 2008 v 8:36 | Reagovat

Mné :'( já chcu ještě pokráčkoo O=o) btw: hezký design =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.