4. Přítel je nepřítel a naopak

12. dubna 2008 v 22:08 |  Život za život
Tak tady je další kapitolka. Konečně se tu začíná něco málo dít. Brzy bude napsaná další, ale podmínka pro uveřejnění jsou minimálně 3 komenty. Leda kdybych měla hodně dobrou náladu, tak snad bych ji uveřejnila dřív.

Oba jsme sebou trhli a rychle jsme posvítili hůlkami nad sebe.
"Rone?" nevěřil svým očím Harry.
"Ahm, sun-dej-te mě už ně-kdo," podařilo se nám rozeznat mezi záchvaty smíchu, které nás hned na to popadly.
Aby jste pochopili, Ron visel hlavou dolů na stromě. Jeho tvář nabývala červenější barvy než měly jeho vlasy, snad vlivem předchozího běhu, ale zcela určitě díky krvi, která se mu za tu dobu nahrnula do hlavy. Přitom všem s sebou začal na laně smýkat, takže se obalil listím. Vskutku neobvyklý pohled, díky němuž povolilo napětí a náš strach zůstal stát v ústraní.
Za okamžik jsme ho už pomocí hůlek sundávali dolů.
"Který chytrák tu nastražil past? To by mě teda zajímalo," vrčel Ron.
"Snad…" začal Harry, ale nedokončil, jelikož se hned vedle něho zabodl šíp. Ještě před chvílí na tom místě visel Ron.
Něco nás obkličovalo, slyšeli jsme napínané tětivy luků a sem tam zapraskat větvičku.
"Jak se opovažujete přijít až sem?" zahřměl hlas stvoření, jenž se náhle postavilo naproti nám. Byl to kentaur a musím podotknout, že nevypadal vůbec přátelsky.
Koukli jsme se na sebe a schovali hůlky. Nechtěli jsme je vyprovokovat, zvlášť když by jsme proti takovému počtu neměli šanci.
"My… hledali jsme vás s…" pokusil se Harry říct celou větu.
"Tak vy jste sem přišli schválně? Za to vás trest nemine!" vykřikl kentaur a začal se k nám blížit čím dál víc s nebezpečným leskem v očích. Kentauři za ním nebezpečně podupovali kopyty a plně nás obklíčili.
"Ale my…" ozval se znovu Harry.
Kentaur se na nás vrhl, tedy spíš rozklusal.
Harry uhnul vpravo a já vlevo. Ron zůstal chvíli nerozhodně stát a pak se pokusil zdrhnout, ale zakopl a svalil se na zem. To mu asi zachránilo život, protože kentaur zrovna vyskočil a přeskočil ho. Ron se odvalil stranou. Mezitím jsme s Harrym vytáhli hůlky a chystali jsme se začít bránit proti dalším kentaurům, kteří už byli zatraceně blízko. Pozvedla jsem hůlku a jen koutkem oka jsem zahlédla šíp letící mým směrem. Rychle jsem uhnula, ale i přesto mě škrábl na rameni. Znovu jsem pozvedla hůlku a zamířila na nejbližšího kentaura, který hned na to padl k zemi se svázanými kopyty.
"Pozor!" poznala jsem Harryho hlas.
Ohlédla jsem se. Přímo nade mnou se tyčil kentaur. Vzepjal se na zadní a chystal se na mě dopadnout kopyty. Instinkt mi velel utéct, ale nohy mě nechtěly poslouchat. Neschopná pohybu jsem čekala na svůj osud.
"Dost!" vykřikl někdo a náhle vše ustalo.
Kentauři se zklidnili, rozlehlo se ticho. Kentaur, který se mě před chvíli snažil zabít, nechal pomalu klesnou své nohy zpátky na zem.
Rozhlédla jsem se kolem. Ron se opíral o strom, krvácel mu ret a na těle se mu začaly rýsovat nějaké modřiny. Harry se sotva držel na nohou pár metrů ode mě. Přišla jsem k němu a podepřela jsem ho. Měl pohmožděnou nohu, jinak se zdál v pořádku. Dva kentauři leželi svázáni na zemi, jeden měl dlouhý šrám přes celou hruď, další se zvedal ze země. To nebyl tak špatný výkon na tři malé studentíky, co myslíte?
Zaměřila jsem svou pozornost na kentaura, který to vše zastavil. Že by jejich vůdce? Cítila jsem jak se Harry napnul, ale náhle se uvolnil.
"Firenzi, jsi to ty?" zeptal se nejistě.
"Harry Pottere, neměl by jsi tu být. Ty ani tví přátelé," řekl tajemně kentaur a přišel až k nám.
"Proč jste na nás zaútočili?" pokračoval Harry.
"A proč jste sem přišli? Už dlouho sem nezavítal žádný člověk!" vyhrkl kentaur, který nás jako první napadl.
"Doprovázeli jsme Hagrida, když nás něco začalo pronásledovat…"
"Je Hagrid v pořádku?" zeptal se Firenz.
"Ano, to něco začalo pronásledovat nás, Hagrid běžel na jinou stranu," odpověděl Harry.
"Měli jste velké štěstí," dodal Firenz.
"Hmm a proto jste na nás museli útočit?" vyštěkl netrpělivě Ron, který už přišel k nám.
"Trpělivost ohnivý chlapče…"
"Jmenuji se Ron."
"… Poslední dobou zde není bezpečno. Temné stvoření se pohybuje v našem lese. Mnoho zvířat a kentaurů zmizelo. Musíš chápat, že mí druhové jsou teď podezřívaví, zvlášť když nevíme co nás ohrožuje. Jak řekl Merinz, dlouho se zde žádný člověk neukázal," pokračoval Firenz, jakoby nebyl přerušen.
Tak Merinz, tak se jmenuje ten inteligent, který nikoho nepustí ani ke slovu. Hodila by se mu lekce slušného chování.
"Asi by jsme se měli jít najít Hagrida," poznamenal Harry.
"Jo, asi by jsme měli jít," přidal se Ron.
"Buď opatrný Harry Pottere a ber na vědomí, že ne každý přítel je tvůj přítel a každý nepřítel skutečný nepřítel," řekl záhadné moudro.
Super. Ještě tohle mi chybělo, teď už na mě ten zrzek kouká jak na vraha. Po dlouhé době jsem promluvila.
"Harry, nic proti tobě, ale jsi poměrně těžkej, nemohl by tě teď chvíli podpírat Ron?" ozvala jsem se.
Další nerudný pohled, ale i přesto přišel ke mně a dovolil Harrymu se o něj opřít.
"Tak jdeme?" řekla jsem a otočila se ke kentaurům zády. Už jsem udělala první krok odsud když…
"Nebudeš to mít lehké temná princezno," ozval se za mnou Firenze.
Zastavila jsem se.
"Ale věř, že nikdy nebudeš sama, i když se to bude zdát."
Otočila jsem se na něho.
"Jen na tobě záleží, kterou cestou se vydáš."
"Už jsem si vybrala. Už dávno," odpověděla jsem.
Znovu jsem se otočila a vydala jsem se odtud pryč. Pochybuje snad i on o mně? Copak to, co jsem si prožila jim nestačí?
"Ty o ní víš něco víc?" zeptal se Harry.
"Ano i ne. Už ale běžte a nezapomeň na má slova," zdůraznil kentaur.
"Ale..." snažil se Ron.
"Běžte už za ní. Hagrida potkáte na cestě k hradu."
"Dobře, rád jsem tě viděl Firenzi," loučil se Harry.
"Nashledanou a hodně štěstí Harry Pottere."
Otočili se a s hůlkami svítící si na cestu spěchali směrem, kudy jsem odešla. Taky jsem nebyla daleko, takže se za mnou objevili za chvíli.
"Co to jako mělo znamenat?" vychrlil na mě Ron.
"Můžeš to upřesnit?"
"Upřesnit? To má být jako vtip?"
"Jo upřesnit," odsekla jsem.
"Co to mělo jako znamenat? Co před námi tajíš?"
"Aha, tohle…"
"A co jako jiného?" začal zuřit Ron.
"Třeba ta stvůra, která nás honila, nebo tvůj akrobatický kousek s hlavou dolů, strach kentaurů, upozornění Harryho…"
"Grr…"
"Promiň, ale do mých tajemství ti nic není! Tak buď tak laskavý a nestarej se o ně."
"Myslím, že je. Zvlášť pokud se to týká ty-víš-koho."
"Fakt jo? Ty myslíš?"
"Tak dost. To by stačilo!" zasáhl Harry. "A Ron má pravdu, pokud se to týká Voldemorta, tak máme právo to vědět."
"K čemu by mi to tak bylo? I kdybych vám něco řekla, stejně by jste mi nevěřili. Zvlášť po tom přítel je nepřítel a nepřítel je přítel. Vždyť jste mě už dávno odsoudili…"
"Hele…" nevzdával se svého Ron.
Napravo od nás zapraskaly větvičky. Něco se k nám blížilo. Všichni tři jsme si připravili hůlky a potichu jsme čekali na to, co mělo přijít. Rozhrnul se keř a z něho vykročila obrovská postava.
"Ahoj děcka, jste všichni v pořádku?" zeptal se Hagrid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A-SISI A-SISI | 13. dubna 2008 v 10:25 | Reagovat

Tak plním tvou podmínku .....Přidám alespon jeden komentář:-). Hezky se to rozjíždí.....Kolik kapitol asi tak plánuješ?

2 Aleana Aleana | 13. dubna 2008 v 11:40 | Reagovat

Tak kolem 20 kapitol...

3 A-SISI A-SISI | 13. dubna 2008 v 12:09 | Reagovat

Tak to mi krásně zpestří pauzy mezi učením na maturitu.....alespon doufám- že budeš přidávat kapitolky .. :-)

4 Aleana Aleana | 13. dubna 2008 v 14:48 | Reagovat

Ani nevíš jak jsi mě potěšila. Jsem ráda, že se někomu líbí a i se na ni trochu těší. Dík

5 A-SISI A-SISI | 13. dubna 2008 v 17:58 | Reagovat

Tak to nemáš vůbec zač....Hlavně,prosím ,to dopiš do konce!Znám spoustu skvělejch povídek ,kde toho autoři (bez vysvětlení) prostě v půlce nechali....

6 Aleana Aleana | 13. dubna 2008 v 18:03 | Reagovat

Tak to u mě nehrozí. Maximálně zpomalím přidávání kapitol (škola, špatné dny), ale určitě ji dokončím.

7 Black Black | Web | 14. dubna 2008 v 19:19 | Reagovat

Tak se mi zdá, že lidi mají za to, že už je tu komentářů dost na další kapitolu ;) :D

8 Aleana Aleana | 14. dubna 2008 v 19:22 | Reagovat

Zdát se jím to může, ale ještě neplnili podmínku. 3 komenty od tří různých lidí  (množná to budu muset příště víc upřesnit) a já se nepočítám:)...

9 Black Black | Web | 14. dubna 2008 v 19:23 | Reagovat

A já se počítám? Povídka OK :)

10 Aleana Aleana | 14. dubna 2008 v 19:26 | Reagovat

Ano ty se počítáš (jen takový dotaz mimo, už jsi si přečetla i tu 2. kapitolu?), takže celkem mi sem napsali komenty zatím 2 lidi. Tím vám znovu děkuji

11 Giner Giner | Web | 15. dubna 2008 v 12:22 | Reagovat

ahojky, super kapitola, povedla se ti..těším se na pokračování:-)

A k tomu spřátelení: budu ráda, přidám si tě teda do odkazů, ano? a jinak promiň, že jsem nepsala tak pozdě, ale měla jsem zakázaný pc:-( kdybys chtěla pokecta nebo tak, ta se klidně ozvi, třebas i na icq(288 026 146), zatím páčko

12 Biodolas Biodolas | 15. dubna 2008 v 19:58 | Reagovat

Respect from me for you...:D

je to fak super...dufam ze budes pokracovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.