5. Černý dopis

15. dubna 2008 v 22:00 |  Život za život
Tak jak jsem slíbila, tak i plním. Vaše komenty mě tak potěšily, že jsem dnes neplánovaně sedla k počítači a začala psát. Zde máte tedy další kapitolu a do další je podmínka 5 komentů (já vím, jsem zlá)...

Už aby byl dnešek za mnou. Zrovna mám namířeno do Velké síně na oběd a přemýšlím, jak co nejúčinněji zrychlit čas. Abych vám to objasnila, dnešek střídá jedna katastrofa za druhou. Vše se začalo s včerejškem, ale asi bych měla začít od začátku…
Potom, co jsme se setkali s Hagridem, jsme zamířili konečně na hrad. Hagrid nám vyprávěl, jak nás všude hledal a dost se bál, jestli nás to něco nechytilo. Potkali jsme ho právě když šel do Bradavic informovat Brumbála. Pověděli jsme mu o kentaurech a o jejich nedůvěřivosti, dost ho to překvapilo a slíbil, že to s Brumbálem probere a pokusí se to nějakým způsobem vyřešit. O Firenzových varování jsme se ani Harry ani já nezmínili. Teda, Ron už se vše chystal vyžvanit, samo sebou že vše co se týkalo mě, ale Harry ho včas zbrzdil. Oba jsme si to totiž chtěli nechat pro sebe a svým způsobem jsme se tak navzájem jistili, že se to neroznese dál. Je vidět, že mě neznají. Jinak by jim bylo jasné, že by mě to ani nenapadlo.
Navštívili jsme ošetřovnu, vytrpěli menší (no jo tak větší) kázání na téma zdraví. Potom jsem se asi stala neviditelnou, jelikož si jinak nedokáži vysvětlit, jak je možné, že se o mě mluvilo přede mnou, většinou se tak totiž děje za mými zády. Tak jsem tedy přepnula na ignoraci zrzka, rezatých řečí a zkorodovaných (zrezivělých) názorů na mou osobu. Pro představu asi něco takového…
"Harry, vždyť je to jasný. Ne každý přítel je přítel. Ona se k tobě chová jak ke kamarádovi a vůbec tě nezná. Přišla kdoví odkud, zná se s Ty-víš-kým, přežila jeho mučení, přežila to i po tom co ho urazila, nikdo o ní nic neví, dovolila se postavit i Snapeovi, Hermiona ji viděla neverbálně kouzlit…"
Cože? Hermiona mě viděla? Kdy? Počkat, musím na to logicky, kdy se mi naposledy kouzlila bez hůlky? No jasně… Ten den, co jsem šla z ředitelny. Tak proto byla od prvního dne tak podezřívavá. A pak to určitě řekla klukům. Teď už chápu ten Ronův pohled ráno na snídani. Neverbální kouzlení… Je vidět, že zákon schválnosti doopravdy existuje. Ono totiž se mi málokdy povede kouzlit neverbálně stejně jak bez hůlky. U mě je to spíše taková spontánní vlastnost, většinou funguje když mi jde o krk, ale když si chci ušetřit práci tak málokdy. Zrovna tehdy večer to byla výjimka.
Už jsem toho měla dost, tak jsem odešla z ošetřovny, ale zastavila jsem se za dveřmi a pusa mi spadla málem až na zem.
"…tebe odzbrojila bez hůlky, vtrhne si do Velké síně jako velká voda..."
No, takže jim řekla všechno. Sakra! To se nemělo stát, i když teď se jim už ani tak nedivím, že mi nevěří, ale nemusela jim to taky hned všechno vyžvanit. Mohla se prve zeptat mě. Hlavně doufám, že to nebudou šířit dál, to by byl totiž hodně velký průser. I když je pravda, že Voldemort už o mně stejně ví.
"… určitě dělá pro Ty-víš-koho, jinak to není možný. Vsadím se, že má na ruce znamení…"
"Rone, jmenuje se Voldemort. Nauč se mu konečně říkat jménem," napomenul ho Harry.
"Harry, já ji prostě nevěřím," uvedl na pravou míru Ron.
Takže já mám znamení. Už toho mám plné zuby! Jen proto, že mě život naučil nevzdávat se, jsem pro každého ta podezřelá, ta které se nedá věřit. Jestli si ale myslí, že jim budu dokazovat jak se mýlí, tak to jsou na omylu. Na to nemám náladu.
Naštvaně jsem odešla do společenky. Tam jsem asi půl hodiny chodila sem a tam, než jsem se aspoň trochu uklidnila.
Ráno jsem se probudila s jasnou myšlenkou. Nebudu se jich všímat, to by přeci neměl být problém. Na snídani jsem ani nešla. První hodinu jsme měli Přeměňování. Hned jak jsem vešla do třídy, litovala jsem, že jsem si ze včerejška neodnesla nějaké vážné znamení. To bych nemusela čelit všem těm pohledům, ale hezky v klidu bych si ležela na ošetřovně. Ano, všem těm pohledům. Jak to vypadá, tak Ron se činil. Nenávistně na mě totiž koukal celý Nebelvír. Hodinu jsme měli spojenou s Havraspárem, jak jsem zjistila, k nim se ještě novinky nedostaly. Slyšela jsem Brownovou sedící za mnou, jak šepotem vykládá své Havraspárské spolusedící, jaká že to já jsem vypočítavá nebezpečná mrcha, která se snaží zabít Harryho… Teda šeptem, to byl šepot, že jsem ani nemusela napínat uši. Tak jsem se tedy dozvěděla, že Ron řekl vše své záporné domněnky týkající se mé osoby. Skvělé. Takže za chvíli mě budou nenávidět celé Bradavice, jen Zmijozel mě bude oslavovat. Naštěstí se ale nezmínil o neverbálním kouzlení a o tom dalším. Ještě že tak.
V tomto duchu jsem tedy přetrpěla další vyučovací hodiny. Ostatním jsem se stranila, o přestávkách jsem záhadně mizela. No, trošku jsem si pokecala s Uršulou. Je vidět, že jsem na dně, přesto to však na sobě nedávám znát.
Vešla jsem tedy do Velké síně. Síní se rozlehl šepot.Hmm, takže to už ví i Mrzimor…
Rychle jsem zamířila k nebelvírskému stolu. chtěla jsem si sednou někam na kraj, ale bohužel tam už místo nebylo. Tak jsem si sedla mezi nějaké páťáky a začala se ládovat jídlem. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních. Naproti mně seděl nějaký prcek, když jsem k němu zabloudila pohledem, cukl sebou tak, že jeho právě na vidličku napíchnutá brambora skončila někde pod stolem. Od té doby jsem se mermomocí snažila soustředit jen na jídlo a co nejrychleji odsud vypadnout. Jen částečně jsem zaregistrovala přílet sov. Síní se rozlehl šum od jejich křídel a od studentů, kteří začali otevírat své dopisy. Náhle se do mého otupělého mozku dostala informace, která mě zarazila. Ticho. Proč je tu najednou takové ticho?
Zvedla jsem hlavu a na chvíli strnula. Přímo mým směrem totiž letěl obrovský černý pták s ostrým zahnutým zobákem. Mezi všemi těmi sovami byl jako pěst na oči. Něco z něj vyzařovalo, ale nic dobrého to rozhodně nebylo. Nejhrozivější byly ale jeho oči. Černé, bez špetky naděje.
Na poslední chvíli jsem odskočila od stolu. Pták dosedl na hranu stolu, přičemž zaryl své pařáty do dřeva, jako kdyby to byl papír. Ještě před chvíli tam měla položenou svou ruku.
Podívala jsem se mu do jeho temných očí. Zdálo se mi to, nebo jsem v nich na chvíli zahlédla plamen?
Znovu jsem musela odskočit, protože těsně přede mnou zaplál plamen. Hned na to zmizel a jako jediná vzpomínka po něm, začal se na zem pomalu vznášet černý zapečetěný dopis. Černý pták ho chytil do zobáku a vyzývavě se na mě podíval.
Obezřetně jsem vytáhla hůlku a pak pomalu natáhla ruku pro dopis. Tentokrát jsem však ucuknout nestihla. Sotva jsem převzala dopis, pták mě hluboce klovl do ruky, pak jakoby nic v klidu vyčkával.
Po tom, co jsem měla ten dojem, že mě nemíní znovu napadnou, pomalu jsem otevřela dopis. Čekala jsem, že to bude nějaká výhružka nebo něco takového, ale protentokrát jsem se zmínila. Nic v něm totiž napsáno nebylo. Zkusila jsem odhalovací kouzlo, ale nic se nestalo. Pak ale ukápl kapka mé krve na dopis a náhle se na něm objevilo červeným písmem psaná slova.
Jak jistě víš jsem nejsem velkorysý a ani neodpouštím, přesto ti dám poslední šanci. Dám ti šanci zachránit mnoho životů a nejen ten svůj. Přidej se ke mně a spolu oživíme mrtvé. Má otázka tedy zní a věř, že už je poslední: Přidáš se ke mně?
Odpověď napiš brkem doručovatele, čekám.
Lord Voldemort
Divím se, že ho to ještě nepřestalo bavit. Kolikrát se mě už na to vůbec ptal? A proč to vůbec dělá? Vždyť mu musí být jasné, že se k němu nikdy nepřidám. Co za tím vězí? To chce všechny poštvat proti mně? Tak to si vzpomněl pozdě… Počkat? Co když Ron nezradil, co když v tom má prsty on? Ne, to se mi nezdá. Ale kde je potom ten háček?
Zvedla jsem oči od dopisu a přejela pohledem celou síň. Kdybych zrovna nebyla v této situaci, asi bych se začala smát. Studenti se zapomněli hýbat, někteří možná i dýchat, ne omlouvám se, ty vykulené oči a tu bledost má ten kluk i normálně. Většina pohledů se ale změnila ve vražedné. Podívala jsem se k profesorskému sboru. Brumbál je výjimečně vážný, Snape mě probodává všeříkajícím pohledem (takový ten úšklebek typu: jsem věděl že pravda vyjde najevo). Podtrženo a shrnuto všichni mě hypnotizovali a byla bych i překvapená, kdyby většina z nich nedržela hůlku v pohotovosti. Už jsem se chtěla otočit zpátky k dopisu, když jsem ucítila, jak někde kolem mě prolétla nějaká myšlenka. Byl to risk, ale rozhodla jsem se povolit nitrobranu s tím, že jsem se modlila, aby to nebyl ten hadí plešoun.
"Děje se něco?" zazněl mi v hlavě ustaraný hlas.
Podívala jsem se směrem, odkud myšlenka přišla. Byl to Brumbál.
"Ne, vše v pořádku. Jen starý známý mě zve na kafe, ale já na něj nemám chuť," poslala jsem mu mou myšlenou odpověď se slabým úsměvem.
Proběhla mnou myšlenka. Ještě před rokem bych se tu teď třásla strachy. Ale teďm ne. Napadají mě bláznivá přirovnání a jsem poměrně klidná. Ne, že bych neměla strach. Ano ten tu stále je, pořád je ve mně a nikdy mě neopustil, ani neopustí, ale už dávno jsem se ho naučila nevnímat. Aspoň pokud je to v mých silách. Teď to ani není tak těžké.
Otočila jsem se zpátky k tomu přerostlýmu ptákovi. Takže mu mám vyškubnout brk. Jestli mě zase klovne, tak přísahám že mu to nedaruji. S hůlkou připravenou k rychlé akci a se zaklínadlem na uškvaření za živa v mysli jsem k němu, dnes už podruhé, natáhla ruku. Pták se ani nehnul. Rychle jsem mu vyškubla dlouhý brk z křídla a zase jsem se od něj postavila do bezpečné vzdálenosti.
Takže, co ti odepíšu? Ne, budu stručná. Rozhodla jsem se, po všech dlouhých větách které mě napadaly. Stejně ho s tím naštvu nejvíc. Už jen to, že mi poslal tak dlouhý dopis je výkon. Nikdy nebyl na slohovky. Však takové ústní přestřelky jsem vždy vyhrála já. Hmm, on měl ale zase hůlku. Au. Otřepala jsem se v myšlenkách.
Rychle jsem naškrábala jediné slovo.
Nikdy!
Už je to ubohý, zase psáno mou krví. Fuj, dělá se mi blbě. Obezřetně jsem vrazila dopis ptákovi do zobáku a čekala co bude. Jen ať si něco zkusí a oškubu ho zaživa.
Hmm…Škoda, pták se na mě naposledy zle podíval a odletěl.
Zhluboka jsem vydechla. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zadržovala dech. No nic, tak jdu si balit kufry. Tady už nezůstanu. Stejně by mě tu nikdo nechtěl, zvlášť když teď ve mně každý vidí Smrtijeda. Bude lepší, když odtud zmizím co nejdřív, kdoví co má Voldemort v plánu. Určitě to nedělal pro nic za nic.
S tímto jsem se vydala rychlým krokem ze síně. Slyšela jsem jak studenti kolem mě stávají, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Není divu, měla jsem hlavu plnou jiných starostí. Třeba to, kam půjdu. Už jsem byla uprostřed síně, když se za mnou ozval hlas, který jsem čekala ze všeho nejmíň.
"Měl jsem ho poslechnou hned. Ron měl pravdu. Nedá se ti věřit."
To mě zarazilo, přesněji ne ty slova samo o sobě. Ty jsem více méně čekala. Ale to, kdo je vyřkl. Zrovna od něj, jsem to očekávala nejmíň. Už jen, že jsem se pro něj vrátila v Zapovězeném lese, když spadl a to to bezpečný zrovna nebylo, nebo, že zažil neprávem obviněného Siriuse… Pomalu jsem se otočila na Harryho čelem.
"Zklamal jsi mě. Myslela jsem si, že zrovna ty se zachováš jinak," řekla jsem nahlas svou myšlenku.
"Jednou tě dostanu. Všechny Smrtijedy a tebe taky…" začal zvyšovat hlas.
"Neobviňuj mě ze smrti Siriuse. Já s tím nemám nic společného a už vůbec mě nenazývej Smrtijedem, když o mně ani nic nevíš," začala jsem nad sebou pomalu ztrácet kontrolu, ale přesto jsem mluvila tiše. Do hlasu se mi ale pomalu vkrádal chlad.
"Všechny Smrtijedy a tebe taky. Jsem si jist, že máš na ruce jeho znamení…" zopakoval s větším důrazem, ale najednou byl přerušen chladným ženským smíchem. Smíchem z kterého i mě začal běhat mráz po zádech…
"Ona a Smrtijed? To je nejlepší vtip, jaký jsem kdy slyšela," řekla chladným hlasem jak ocel neznámá osoba.
Oči se mi rozšířily překvapením. Ne, to není možné. To nemůže být ona!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | Web | 16. dubna 2008 v 11:16 | Reagovat

néééé,takhle to ukončit? víš co to je? já chci pokračování a to rychle...pěkně prosím...

2 A-SISI A-SISI | 16. dubna 2008 v 14:43 | Reagovat

Přesně...takhle to useknout?!To se nedělá... :-) Stejně ale chválím...Jinak dotaz-to se bude počet komentů neustále rozšiřovat?Toho se trochu bojím , ale jinak super!

3 Aleana Aleana | 16. dubna 2008 v 14:53 | Reagovat

Děkuji, při troše štěstí bych se do pokráčka mohla dát v prátek. Co se týče těch komentů, nebude to neustále. U příší kapitoly vyzkouším to sem nedat a uvidím... Při 3 kapitole mě trochu mrzelo, že se nikdo neobtěžoval napsat ani jediný koment:(...

4 Figotka Figotka | 16. dubna 2008 v 17:51 | Reagovat

Aleana: No jo, lidi si kapitoly přečtou, ale neokomentují (vem si třeba mě :) )

Jinak ke kapitole: Samo o sobě je to velmi napínavé. Nejsem již moc zvyklá číst něco, co není slash, ale tohle je takové... řekněme zvláštní :)

5 Black Black | Web | 16. dubna 2008 v 19:08 | Reagovat

Alenka šílená furt píše další kapitoly :D kde jen proboha bere ten čas? 8-0

6 Aleana Aleana | 16. dubna 2008 v 19:52 | Reagovat

Black: To víš, stačí švihnout a mávnout:)

Teď zrovna jsem psala úvahu na téma Jak mě ovlivňují reklamy, takže k další kapitolce se dotanu asi až v pátek.

7 A-SISI A-SISI | 16. dubna 2008 v 20:10 | Reagovat

Ale kdyby v pátek byla, bylo by to úžasné!!!!!!!!! :-)

8 Black Black | Web | 16. dubna 2008 v 20:30 | Reagovat

Bléblé, tu zas*anou slohovku ješte furt nemám napsanou.... a ono to má být na zítra, že? Jak já tu školu nenávidím.... ale zas na druhou stranu, kdybych neměla školu... to si radši ani nezkouším představit :)

9 maghdullka maghdullka | 16. dubna 2008 v 21:10 | Reagovat

klassnyy..plosiiim rychle dalsiii =o))

10 Biodolas Biodolas | 16. dubna 2008 v 22:10 | Reagovat

super....pkracuj...a dufam ze sa k tomu dostanes skor ako v piatok.

11 Black Black | Web | 17. dubna 2008 v 16:22 | Reagovat

Ali - nemůžu dopustit, aby tvoji čtenáři zešíleli nedočkavostí, tudíž písu další koment. Ale k tvé povídce se bohužel nějak extra brzy nedostanu. Promiň :)

12 Black Black | Web | 17. dubna 2008 v 16:23 | Reagovat

No, ani jsem se nemusela obtěžovat, že? Už tu psalo pět cizích lidí :D

13 Aleana Aleana | 18. dubna 2008 v 17:57 | Reagovat

Ahoj lidi, omlouvám se, ale dneska asi kapitola nebude. Ležím v posteli, usrkvámát teplý čaj a nebo spím.

14 Giner Giner | Web | 18. dubna 2008 v 19:17 | Reagovat

Jaj,to je škoda... brzo se uzdrav;-)

15 A-SISI A-SISI | 18. dubna 2008 v 19:46 | Reagovat

Přesně tak...brzké uzdravení a at je ti odpočinek inspirací.... :-)

16 Biodolas Biodolas | 18. dubna 2008 v 20:21 | Reagovat

na rychle vyliecenie ti poradim....kopni do seba 3 slivky vyspi sa a hned budes zdrava ako rybicka:D

17 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 21. dubna 2008 v 9:10 | Reagovat

wow, fakt dobrá kapitola. Tuhle povídku mám moc ráda, tak rychle další kapču!=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.