6. Černé knihy odpovědí

29. června 2008 v 23:10 |  Staronový svět
Alea acta est! Kostky jsou vrženy- konečně jsem zde vložila další kapitolu. Nějak mě nenapadal pořádný název této kapitoly (nepočítámli extra dlouhé) a tak jsem zvolila takovej provizorní. V tomto názvu se dá najít několik narážek na text, který má ruka uveřejnila pod tímto úvodním slovem. Snad se vám bude líbit (jak kapitola tak i název) a dáte mi vědět svůj názor skrz komenty. Očekávám jich tedy (mé oblíbení číslo) minimálně 5 a to od různých autorů. :) Aleana

Porada byla už konečně ukončena. Zůstala jsem ve zvětšené kuchyni jako poslední, aspoň jsem si to myslela. Z této mylné domněnky mě vytrhlo zakašlání za mými zády. Trhnutím jsem se otočila a pak jsem si zhluboka vydechla, zrak mi totiž padl na Brumbála.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat," omluvně se pousmál.
"To je v pořádku, jen jsem se zamyslela. Co se mnou bude?" přešla jsem k věci, která mě teď nejvíc tížila. Měla jsem dojem, že Brumbál čekal, až mu tuto otázku položím. Také se mi ale zdálo, že si sám není jistý s odpovědí.
"Myslím, že nejlepší bude, když do konce prázdnin zůstaneš zde. Tady jsi v bezpečí."
"A po prázdninách?"
"Hmm… Také po nich," odpověděl po chvíli uvažování.
Tak zůstat tady? Ne, to se mi nezdá jako nejlepší řešení. Nemám v plánu zde ztvrdnout jako Sirius. Vlastně nemám zatím žádný plán, ale co, stejně jsem zvyklá vše vymýšlet za pochodu. Jo, ale to my nešlo o život, což je samozřejmě jen detail. Začal ve mně hlodat slabý hlásek, který jsem hned umlčela. Dobře, nechci se stát vězněm v Siriusovým domě, ale co budu tedy dělat? To mám jít do Bradavic? Vždyť trio půjde hledat Viteály. Teda mělo jít, kdoví, jak to bude teď. Kdoví, co vše se změnilo. Ach, jo. Zase ta otřepaná fráze. Vůbec, proč se chci držet s nimi? Copak jim mohu nějak pomoc? Zničím snad Viteál tím, že na něj budu křičet ať se zničí? Vždyť neznám potřebná kouzla. Vlastně neznám a už vůbec nemám vyzkoušené žádná kouzla. Teda nepočítám-li spontální vznícení polštáře a jeho následné uhašení.
"Ne, to není dobrý nápad. Myslím, že bude lepší, když se budu držet Harryho. Třeba by se mělo stát něco zlého, co se už podle knih stalo a já to budu moci odvrátit."
"Ale… dobře, možná máš pravdu. Měla by jsi být v centru dění, ale buď opatrná. Uvědom si, kdo po tobě jde," nabádal mě Brumbál.
Jo. Kdopak to asi po mně jde. Třeba by šel na kafe…Jo a já bych mu to kafe otrávila. Možná by stačilo i projímadlo… aspoň pro začátek.
"Jistě, děkuji."
Aniž bych přemýšlela proč, zamířila jsem hned potom rovnou do knihovny rodiny Blacků. Přímo? Sakra, jak? Asi mám v podvědomí uložených víc informacích, než si vybavuji. Ale byla vůbec někde v knihách popsána cesta do knihovny? Ať je pravda jakákoliv, knihovnu jsem našla okamžitě. Jen zběžně jsem přejela pohledem rodinný strom táhnoucí se po celé jedné stěně místnosti a utkvěla pohledem na policích plných knih. Na to abych přečetla jejich názvy, jsem musela přejít přes půl místnosti. Aniž bych si to uvědomovala, plížila jsem se po celou dobu jak zloděj. Nevědomky? Možná víc vědomě než se mi na první pohled zdálo. Dnes jsem začala překvapovat sama sebe. Co by tak asi děla Mudla v knihovně plné černé magie? Rychle jsem četla názvy nejbližších knih, přičemž mi naskočila husí kůže. Stvoření bolesti, Mučení snadno a rychle, Smrti na dosah - to byl jen slabší odvar knih, kterýžto názvy jsem si přečetla. Nakonec jsem vztáhla ruku po knize s jedním s nejmírumilovnějších názvů Smrtijedka na plný úvazek. Ani jsem si ji nestihla prolistovat, protože mě vyrušilo pomalé otevírání dveří. Okamžitě jsem knihu schovala za záda a doufala jsem, že ji nevítaný příchozí neviděl. Jak bych jen vysvětlovala Mudly, který se zajímá o knihy plné magie?
"Draco?"
"Neruším?" promluvil potichu Draco Malfoy.
Ne, vůbec ne.Jen jsi mě odchytil ve chvíli, kdy se tu plížím jako idiot a aby toho nebylo málo, cítím, jak se mi hrne horká krev tváří. Ale nevím, jestli je to způsobeno strachem, stresem a nebo… tebou?
"Ne, vůbec ne," zalhala jsem.
"Jak se cítíš? Promiň, hloupá otázka."
Je to dobrý, nic netuší. Oddechla jsem si, ale hned na to ve mně hrklo. Táňa! Na poradě se mi vše vykouřilo z hlavy, ale teď se to vrátilo v plné síle. To u mě utvrdilo odhodlání naučit se co nejvíc kouzel. I když je pravda, že bych dala přednost bílé magii, ale na tu zde asi těžko narazím.
"Bylo mi už i líp," pokusila jsem se usmát a přitom jsem pevněji chytila schovávanou knihu za mými zády.
"První porada a jaký jsi už způsobila rozruch. Škoda jen, že se ti nepodařilo s mou hůlkou něco vykouzlit."
S jeho hůlkou? Je možný, že by snad něco tušil? Ne, to by přece… Už jsem podezřívavá jako Moody.
"Nebála ses vyslovit jeho jméno," pokračoval.
"Jeho jméno… aha, myslíš Voldem… ahm…"
"Jo jeho," zarazil mě, "jiní ho neoslovují pravým jménem."
"Strach ze jména jen posiluje jeho nositele by řekla Hermiona. Já bych použila spíš strach ze jména zvětšuje sebevědomí hadího magora, který chce ovládnou svět."
"Hmm, taky pravda. Dole na tebe čekají."
"Kdo?"
"Pár zrzavých sourozenců, Potter a Grangerová."
"Aha, tak to bych je asi neměla nechat dlouho čekat," snažila jsem se najít záminku pro nenápadné zmizení.
"Asi ne, radši se vypařím, než si mě dají k večeři.," zamířil ke dveřím, na prahu se však ještě otočil, "A než tu knihu, kterou schováváš za zády, bych ti radši doporučoval Kouzla od A - Z. Ve Smrtijedce není mnoho užitečných kouzel, ale spíše návod, jak co nejúčinněji podlézat Pánu Zla."
Než jsem stihla nějak zareagovat, zmizel na chodbu.
Takže Draco to ví. Ví, že jsem kouzelník. Ale jak je to možné? A to, že jsem před Řádem kouzlila právě jeho hůlkou… Proč mám jen pocit, že to není jen pouhá náhoda? No, nic. Radši odsud už vypadnu. Ještě mě tu nachytá někdo další a co potom. Nakonec bude veřejným tajemstvím, že umím…ahm mám vlohy pro kouzlení a to už to rovnou můžu poslat Voldemortovi po Hedvice.
Cestou dolů na další nedobrovolné zpovídání jsem se stavila ve svém pokoji. Neprofesionálně skrytou hůlku i právě vypůjčené knihy jsem promyšleně schovala do dosud tajné skrýše ve skříni. Když tu skrýš neobjevil doteď kromě mě nikdo, tak snad bude i nadále spolehlivě sloužit svým účelům. A pak jsem konečně zamířila směr kuchyň. Tentokrát už byla zmenšena do své původní velikosti, ale napříč tomuto faktu se v ní tísnil velký počet lidí.
Když jsem vešla, hovor utichl. U stolu mi seděli nejblíže Harry, Ron a Hermiona. Vedle nich Fred s Georgem nebo snad George s Fredem, dále pak Ginny, Tonksová, Remus, Moody, pan Weasley, Bill a Charlie a kolem kuchyňského koutu se obratně točila paní Weasleyová. Vypadalo to, že právě měli po jídle. Čekalo tam na mě tedy 13 lidí. Taky se vám tak protiví to číslo?
"Děvenko, pojď a sedni si," vykouzlila přede mnou židli, která byla vtěsnaná mezi Harryho a Hermionu, paní Weasleyová, "určitě máš hlad. Ani se ti nedivím, taková zátěž. Vždyť jsi ještě dítě…"
"Molly!" zarazil ji Remus.
"Jistě, tady to máš. Doufám, že máš ráda bramborový guláš," postavila přede mě talíř plný až po okraj.
"Georgi, chleba! Nebo snad chceš rohlík?" otočila se znovu na mě.
"Chleba, děkuji."
"Není zač děvenko. Georgi!"
"Ale já jsem Fred," vytáhl hůlku mladík, na kterého se dívala.
"Promiň broučku," omluvila se paní Weasleyová, která nevěděla co prve.
Všichni ostatní už měli po jídle, a tak si paní Weasleyová naučeným pohybem hůlky přivolala talíře ze stolu a poslala je pod tekoucí vodu v umyvadle.
Zaslechla jsem ještě: "Já ji dám broučku!" a to už se přede mě přilevitoval bochník chleba. Hned nato se blízko něj objevil nůž, který nakrájel několik krajíců.
"Kdyby tě ty kouzla obtěžovaly, stačí říct. Musí to tu být pro tebe hrozné," dotkla se paní Weasleyová aktuálního tématu.
"Ne, vůbec ne. Naopak, líbí se mi," usmála jsem se s plnou pusou.
"Co všechno se tu změnilo?" vyhrkl na mě Ron?
Aha, takže už si vše stihli povědět. Proto tak ztichli, když jsem přišla.
"Rone, nech ji alespoň v klidu najíst!" zamračila se na něj Hermiona.
"Ale," byl umlčen jejím pohledem.
Všichni nás po celou dobu s napětím poslouchali a teď se začali chovat trochu uvolněněji. Tonksová bavila Ginny svým metamorfomágstvím, takže vás nemůže udivit, že z té strany stolu zazníval neutuchající smích. I já jsem měla co dělat, abych nepropukala v hurónský smích. Když jsem dojídala, objevil se tu Mungumus Fletcher. Bylo poznat, že to paní Weasleyovou moc nepotěšilo, ale i přesto i jemu naservírovala talíř plný jídla. Naproti tomu dvojčata Fred a George málem skákaly radostí a hned se s ním snažily nenápadně vyjednávat.
"Pořád máte ten svůj obchod na Příčné?" zeptala jsem se.
"Kdyby jen to. Už máme i několik poboček. Zájem sice není takový jako dřív, ale pořád se dost prodává," odpovědělo mi jedno z dvojčat.
"Často k nám posílá objednávky i ministerstvo," začal druhý.
"A my je úspěšně posíláme k Merlinovu šípku," dokončil první v záchvatu smíchu.
"Proč to? Určitě tím přicházíte o velké zisky," nechápala jsem.
"To ano, ale po fiasku minulého roku, si už dáváme větší pozor, komu co prodáváme a jelikož máme pana ministra a jeho poskoků plné zuby…" mluvil dál, ale já jsem na chvíli ztratila nit.
Dál jsem neposlouchala, protože má mysl jela na plné obrátky. Minulý rok? Takže se Smrtijedi přeci jen dostali do Bradavic. Musím zjistit co se změnilo…
"… a zvlášť po tom, co tak ve Věštci uráželi Harryho, jim už vůbec nic neprodáme." dopověděl.
"Frede, vzpomínáš si, jak jsme chytili toho ministerského patolízala?"
"Jo, chudáček nevěděl o našem identitě prokazujícím kouzle a to se pak divil, když jsme mu prodali místo zastíracích plášťů krabici plnou smradlavých ponožek. Škoda, že jsem nebyl přitom, když to zjistili, moc rád bych viděl jejich obličeje," smál se Fred.
"Škoda spíš těch ponožek, to jsme je radši mohli dát Dobbymu. Ehh… promiň Hermiono, nemyslel jsem to tak," omlouval se George za narážku na SPOŽŮS.
Hermionu tím ale neurazili, naopak se smála s nimi. Já jsem mezitím už dojedla. Bylo vidět, že přesně na tuto chvíli Ron čekal, protože se mě začal vyptávat s novou vervou.
"Povíš nám už konečně, co je tu odlišné?" zeptal se.
"Dobře, ale něco budu chtít na oplátku," zatvářila jsem se tajemně, což ostatní vyvedlo z míry.
"Ahm, no… pokud to bude v našich silách… tak snad…" začal Ron koktat.
"Vy mi za to povíte, všechny nesrovnalosti oproti mnou řečených skutečností, ano?"
Bylo vidět, že si oddechli. Dvojčata před chvílí taky zvážněla, ale teď jim už na tvářích pohrával šibalský úsměv. Dokonce i paní Weasleyová přestala mýt nádobí a přisedla si ke stolu.
"To je samozřejmé, tak povídej," vyzval mě Lupin.
"Dobře," nadechla jsem se a začala, "co jsem vypozorovala, tak první změny se udály až v šestýmHarryho ročníku, i přesto ale rychle shrnu jeho čtvrtý ročník, abychom něco nevynechali. V tomto ročníku se konala soutěž o ohnivý pohár mezi školami Krásnohůlky, Kruval a Bradavice. Bradavice měly jako jediná škola pohárem vybrané dva adepty - Harryho a Cedrika, za Kruval soutěžil Krum a Krásnohůlky obhajovala Fleur. V prvním kole účastníci museli přemoci draky a získat jejich vejce. To vejce bylo klíčem k dalšímu úkolu. Tím bylo zachránit své kamarády z Bradavického jezera. Posledním a rozhodujícím úkolem bylo najít jako první pohár nalézající se někde uprostřed bludiště. Pohár byl ale přenášedlem, který přenesl jak Harryho tak Cedrika na hřbitov. Zatím se vše shoduje?"
"Ano, je to úplně přesný," ujistila mě Hermiona.
"Omlouvám se, jestli to, jak to teď řeknu, vyzní zle, ale chci mít tuto pasáž rychle za sebou."
"Jo, jasný," odpověděl hned Ron, ale mě nezajímal zrovna jeho názor. Můj pohled ulpěl na Harrym.
Musí to být hrozné to tak poslouchat. Někdo cizí tady v pár větách shrne celý dosavadní Harryho život. Proto se to taky snažím říct co nejrychleji a nezkráceněji. Nepopisuji žádné podrobnosti ani jeho pocity, jen holá fakta.
Zdálo se mi, že to Harry pochopil. S pokusem o úsměv, který se mu ale fakt nepovedl, slabě pokýval hlavou. A tak jsem mohla pokračovat.
"Tam se… tam Červíček na rozkaz svého pána zavraždil Cedrika. Po té, se znovu vrátil mezi živé ve své hadí podobě. Tím i ukončil Harryho ochranu způsobenou obětí jeho matky. Při souboji Harryho a Voldemorta…" znovu sebou většina trhla až na náš trojlístek, no bodejť by ne, ty už musí být na toto oslovení zvyklí od Harryho, "… se jejich hůlky spojily, což vyvolalo duše všech zavražděných. Ti dopomohli Harrymu k navrácení zpět do Bradavic. Nakonec se zjistilo, že učitel obrany proti černé magii není Alastor Moody, ale Barty Skrk mladší, jenž v pozadí všeho tahal za nitky znovuzrození Voldemorta. Tak to by byla mnou známá fakta…
"Fíha," ozval se Fred.
"To je hrůza," dodala Hermiona, "takhle to vše vědět."
"Jo, ale nejhorší na tom je, že jsem to celou dobu brala jako pouhou knihu. A teď… najednou jsem tu a teprve teď mi dochází, že se to vše stalo a hrozím se toho, co vše se může stát," snažila jsem se vysvětlit své pocity.
Hmm, a to ještě nevědí, že nejsem až takovej Mudla, jak si myslí.
Už jsme měli za sebou i pátý ročník, který byl celý beze změň až na to, že Síně věšteb nebyla celá zničená, ale pouze část.
"V Harrym šestým ročníku jde hlavně o hledání V…" zarazila jsem se. Vždyť to přeci nemůžu říct. Jediný kdo o tom ví, je Harry a spol. Nemohu to prozradit. Ně, že bych už neřekla dost, ale tato informace by měla zůstat druhé straně utajena co nejdéle to půjde. Když to teď řeknu, za chvíli vše bude vědět celý Řád a to je k Voldemortovi jen krůček.
"No?" dychtivě mě pobízel Georgie.
"Tak pokračuj," přidal se i Lupin.
Zaznělo ticho, které rušilo jen Moodyho poklepávání dřevěné nohy o zem. Hmatatelně jsem cítila tři různé pocity. Nervozitu, společnou u všech, ale pak také zvědavost a jako poslední strach. Strach těch, kteří vědí.
"V jeho šestém ročníku jde o Harryho hledání vážných odpovědí na důležité otázky, jde o spolupráci Harryho s Brumbálem," rozhodla jsem se.
"Ano, ale jakou spolupráci?" snažila se Molly konečně zjistit celou pravdu.
"Jsem si jist, že tato věc se i nadále shoduje," zachránil mě Harry.
"Ale," dvojčata se nechtěla jen tak lehce vzdát, "co jestli se neshoduje, jen to tak vypadá?"
"Jistě máte pravdu…" odpovím, což vyvolá i očekávající výraz ve všech tvářích. Harry, Ron a Hermiona se však tváří šokovaně. Ostatní mi visí očima na rtech, dvojčatům pohrává na tvářích vítězný úsměv.
"Ale to nemůžeš," vykřikne Hermiona, ale já ji neberu na vědomí.
"…a proto o tom hodíme s Harrym, Hermionou a Ronem řeč někde v soukromí," dopověděla jsem.
Nastala očekávaná změna. Úsměvy si vystřídaly místa s výrazy zklamání, kdežto trio se usmívalo na celé kolo.
Mírně zkresleně jsem pověděla většinu šestého ročníku až k místu: "Harry se s Brumbálem vrátil z jedné výpravy do Bradavic, kde se dopravili na košťatech půjčených od Madam Rosmety. Harry byl Brumbálem na poslední chvíli znehybněn a díky neviditelnému plášti i zneviditelněn. Vtom tam vtrhl Draco a Brumbála odzbrojil. Po jejich krátké konverzaci, kdy se už Draco skoro vzdal úmyslu zabít, vpadli na věž Smrtijedi. Brumbál byl zabit Snapem…"
"Tak tady už nastává ten zvrat," podotkla Hermiona.
"Ano, takto to nebylo," zbytečně dodal Ron.
"Jo, to jsem zjistila za tu dobu, co jsem tu, taky. Teď jste na řadě s vyprávěním vy. Tak do toho!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Klik!

Komentáře

1 Trili Trili | 30. června 2008 v 10:28 | Reagovat

Pěkná kapitola :-) jen tak dál

2 Simple Simple | Web | 30. června 2008 v 12:03 | Reagovat

ahoj...pekná kapča. A môžme sa spriateliť, ak chceš... už som si ťa pridal k odkazom aj:)

3 Kris Kris | Web | 30. června 2008 v 12:22 | Reagovat

Ja, ja. Takhle to ukončit. Že se nestydíš. ale hezký. Jen tak dál.

4 Black Black | Web | 30. června 2008 v 20:45 | Reagovat

ALEA IACTA EST :-P

5 Black Black | Web | 30. června 2008 v 20:47 | Reagovat

Ale stejně bylo lepší to, jak jsi to říkala ve škole... však víš co, to s tím Dracem.... to bylo takový krásně krátký, stručný, jasný a hlavně tajemný :)

6 Aleana Aleana | Web | 30. června 2008 v 21:50 | Reagovat

Njn, ale já už to nevím přesně... tak jsem to napsala takto:)

7 Fretka Fretka | Web | 1. července 2008 v 13:38 | Reagovat

Copak se tedy změnilo? Jakpak to tedy bylo? Moc, a moc mě to zajímá. Jinak, pěkný.

8 Giner Giner | Web | 2. července 2008 v 17:41 | Reagovat

Hezké:) těším se na pokračko:)

9 Madison Madison | E-mail | 3. července 2008 v 13:10 | Reagovat

super kapca tesim sa na pokracovanie a kedy vlastne bude??? pls co najkor

10 figotka figotka | 8. července 2008 v 20:41 | Reagovat

Jéééé. To je úžasné... moc mě mrzí,že jsem to nestihla opravit,, ani přečíst dřív :( Akorát teď maličko nestíhám...

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 16. prosince 2008 v 18:52 | Reagovat

XD Á.. černý humor.. XD skvělá kápča...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.