7. Předurčená smrt

26. srpna 2008 v 21:25 |  Staronový svět
Omlouvám se za několikrát opakované zdržení... Nebudu vysvětlovat, proč to sem nebylo dané už dřív, teď už to tu ale konečně je. Tato kapitolka je o něco kratší, než je u mě obvyklé, ale byla nutná k napsání. O to hůř se mi také psala, dávám totiž přednost spíše akci.
A k tomu překvapení - nevím jestli jste si všimli, ale Black ukončila svůj blog. Následně mě poprosila, zda bych sem nedávala její povídku. Už mi dokonce poslala ještě nezveřejněnou kapitolu ke Kartago. Takže v blízké době můžete očekávat menší aktualizaci této stránky;)

"Tak kdo začne?" provrtávala jsem pohledem všechny přítomné. Ticho porušila jako první Hermiona.
"No, on by to měl asi vyprávět Harry. My o tom večeru až tak moc nevíme."
Takže Harry si to nechal pro sebe? Proč? Chápala bych, kdyby se nechtěl svěřovat celému řádu, ale i Ronovi s Hermionou?
"Harry?" pobídla jsem ho nevědě, co můžu očekávat.
"Ahm, dobře. Takže, jak bych jen…. Když jsme se přemístili do Prasinek, všimli jsme si nad Bradavicemi znamení zla. Za chvilku přiběhla madam Rosmeta a půjčila nám košťata. Brumbál na tom nebyl moc dobře, ale i přesto se držel. Vykouzlil nějaké mně neznámé kouzlo, které vypadalo, jakoby ani nefungovalo, protože se nic nestalo… Pak jsme nasedli na ty košťata a letěli k Bradavicím. Přistáli jsme na východní věži a Brumbál mě na poslední chvíli znehybnil neverbálně vyslaným zaklínadlem. Za okamžik tam vtrhl Draco Malfoy…"
"Ten neřád, já ho…" vrčel Ron.
"Ticho Rone!" okřikla ho Hermiona, "Harry, pokračuj prosím."
"… ah… vtrhl tam Malfoy s hůlkou v ruce. Ze zdola byl slyšet zvuk boje. Malfoy začal vést s Brumbálem řeči o tom, jak se ho celý rok snažil zabít na povel Voldemorta. Brumbál ho nakonec přesvědčil, že zabít ho není řešení, ale z Draca nakonec vylezlo, že Brumbála doopravdy nikdy nechtěl zabít. V tom tam vtrhli Smrijedi, mezi nimi i Šedohřbet a Belatrix. Chvíli potom se tam objevil Snape. Všichni naléhali na Draca, aby Brumbála konečně zabil. Nakonec, po Brumbálově zarážející prosbě, na něho poslal Zakázanou kletbu Snape. Brumbál přepadl přes balkón a jeho kouzlo, seslané na mě, zmizelo. Běžel jsem za Smrtijedy s úmyslem pomstít Brumbála.
"Harry, jsi si jistý, že to vyprávíš správně? Já jen, že tu Brumbál stál před chvílí živý a zdravý. Zatím to spíš vypadá, že vyprávíš podle té knihy," nechápala jsem.
"Ano, to je možný. Už se k té odlišnosti dostávám," řekl Harry. Nadechl se a pokračoval: "Proběhl jsem hradem, po cestě jsem poslal pár kouzel a nebo byl nucen se bránit, u Hagridovy boudy jsem svedl boj se Snapem. Nakonec se Snape se Smrtijedy dostal za bariéru hradu a přemístil se. Pomohl jsem uhasit Hagridovu boudu a pak jsem se s ním vydal k hradu. Přesně pod věží, z které Brumbál spadl, se vytvořil hlouček lidí. Očekával jsem, že tam najdu mrtvého Brumbála, naštěstí jsem se ale mýlil. Ležel tam starý dřevěný panák oblečený v otrhaným hábitu. Nevěřil jsem vlastním očím, nic jsem nechápal. Pak se za mnou ale ozval Brumbálův uklidňující hlas. Zavedl mě do ředitelny a tam mi vše vysvětlit. Snape věděl o Malfoyovým úkolu zabít Brumbála, ale také dal Narcise Malfoyové neporušitelný slib, že ho bude chránit. Snape měl za úkol získat Maloyovu důvěru a pak mu pomoci, ale Malfoy si myslel, že Snape je plně na straně Voldemorta. Jelikož tohle nevyšlo, vymyslel Brumbál nový plán. Brumbál si vyžádal na Snapeovi slib, že až ho požádá, tak ho Snape zabije. Mezitím si našel jakési staré kouzlo na vyčarování dočasného klonu…"
"Klonu? Tak to musí být jedině Clonus Patrus! Ale tohle kouzlo je prý extrémně náročné a tvrdí se, že už ani nikdo neví, jak jej správně vykouzlit," začala ze sebe chrlit Hermiona. "Tímto kouzlem se dočasně přemění vybraná věc na přesnou kopii vyvolávající osoby. Získá jeho tvář, jeho hlas a co je hlavní, kouzelník je se svým klonem ve spojení. Může vidět i slyšet to co slyší jeho klon a dokonce přesně ovládat jeho pohyby, či za něj i mluvit. O použití tohoto kouzla je poslední záznam někdy ve 14. stol. Po té co jeden čaroděj zemřel na přílišné vyčerpání, bylo zakázáno. Nechápu kde mohl Brumbál toto kouzlo najít," kroutila hlavou Hermiona a přitom se kousala do rtu.
"Asi to nebylo tak těžké, když si právě řekla jeho znění - Clonu Patrus, Hermiono," namítl Ron.
"Rone, tohle kouzlo nepatří mezi ty, kde pomateně mácháš hůlkou a k tomu mumláš zaklínadlo. Tohle kouzlo se musí připravovat týdny dopředu. Pokud jsem z náznaků v knize Starověké Magie od Rosemertové pochopila správně, tak musíš uvařit nesmírně složitý lektvar, v kterém je blána z dračího srdce tou nejméně nebezpečnou a nejméně vzácnou ingrediencí, musíš přesně o půlnoci zvládnout náročný rituál," snažila se vysvětlit Hermiona.
"Ale vždyť tady Harry říkal, že Brumbál to kouzlo zamumlal až když byl v Prasinkách, ne?" otočila jsem se na Harryho.
"Jo, přesně tak," přitkal Harry.
"To ano. Samotné zaříkadlo je to nejjednodušší na celém kouzle. Teprve jeho vyřčením vytvoříš spojením mezi sebou a klonem," pokyvovala Hermiona.
"Aha," ujal se slova zase Harry, "takže Brumbál si tedy vytvořil klona a aktivoval ho. Než jsme přiletěli k věži, Brumbál a jeho klon se vyměnili aniž bych si toho všimnul. No a zbytek pak víte. Snape ho zabil. Tohle bylo jedniné řešení, které Brumbála napadlo. Potřeboval ochránit Malfoye a Snapea. Když ho tedy Snape zabil, mohli se oba dva klidně vrátit k Voldemortovi jako špehové."
"Ale Brumbál se přeci neskrývá, takže k čemu to bylo, když Voldemort ví, že žije?" nechápala jsem.
"To ano, ale Brumbál nepotřebuje dělat mrtvého. Uhrál to tak, aby to vypadalo, že se mu podařilo obelstít Malfoye i Snapea ," dokončil Harry.
"Hmm, takže teď máme u Toho-Jehož…"
"Rone!" okřikli ho Harry s Hermionou.
"…U Voldemorta dva slizké špehy, kterým nemůžeme věřit," dokončil Ron.
Teď jsem ho pro změnu zmrazila pohledem já.
"… Ok, jednoho slizkého špeha a…" snažil se opravit Ron.
"Tak dost! Ty nedokážeš ani vyslovit Voldemortovo jméno, ale Draca budež pořád urážet. Už jednou jsem ti řekla, že se mi to nelíbí. Já jsem možná Mudla, ale nejsem takovej srab jako ty, abych pomlouvala lidi za jejich zády. Jak by ti bylo, kdybys byl celej život vychováván ke zlu a když by ses chtěl změnit, začali by ti vyhrožovat smrtí tvé matky? Zkus se nad sebou taky trochu zamyslet než něco řekneš a pokud ani to nedokážeš, tak si aspoň uvědom, že jsme všichni na stejné lodi!" nevydržela jsem a vybuchla jsem jak sicilská sopka. Asi to bude vypětím posledních týdnů, protože jindy se tak lehce unést nenechám, naopak spíš se snažím věci řešit diplomaticky. Je snad možné, abych se tu tak rychle začala měnit? Prve kouzla a hned v zápětí má klidná povaha? Hmm, pokud je to tak, tak si zadělávám na pěkné problémy. Né, že bych dřív byla úplnej svatoušek, ale nikdy jsem neměla ráda nespravedlnost. Vždycky jsem se dokázala vžít do pocitů druhých - aspoň podle možností.
Zhluboka jsem se nadechla a pak přejela kuchyň pohledem. Všichni na mě koukali s otevřenou pusou… teda až na George s Fredem.Vypadalo to, že ti dva se dobře baví.
"Téda… Takhle uzemnit Rona se nepodařilo ani mamce," komentoval jeden z těch dvou.
"Jo, přesně. Souhlasím s tebou brácho. Al máš u nás zdarma krabici záškoláckých zákusků, takový výkon se musí ocenit," pokračoval nerušeně druhý.
"Jo, asi tak. Musíme si to u ní udělat dobrý, bych si ji nechtěl znepřátelit," s vážnou tváří odkýval druhý.
"Hmm, ale brácho, můžou Mudlové kouzelnické zákusky? Představ si, co kdyby jí po nich zůstaly nějaké trvalé následky. To bychom taky nemuseli přežít," přemýšlel další.
Nyní již všichni propukli v uvolňující smích.
"Hele," bránil se jeden z bratrů, odhaduji, že asi Fred, "my to myslíme vážně, může kouzelnické zákusky?"
"Myslím, že je zvládnu, kluci. Když tak si zamlouvám ohně chrlící dortíčky. V případě následků vás hezky přiškvařím," přidala jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Klikni...

Komentáře

1 Trili Trili | 27. srpna 2008 v 11:57 | Reagovat

Pěkná kapitola. A škoda, že Black své stránky zrušila, mohla je nechat na netu.

2 Kris Kris | Web | 27. srpna 2008 v 12:37 | Reagovat

Hezké, konečně jsem se dočkala. Hip, hip, hurá.

3 Giner Giner | Web | 27. srpna 2008 v 16:15 | Reagovat

super,konečně jsi něco přidala:)

4 Black Black | 7. září 2008 v 18:19 | Reagovat

to Trili: to sice mohla, ale nevíš, k čemu by to bylo, když tam nikdo nechodil? ;)

5 Kris Kris | Web | 18. listopadu 2008 v 18:35 | Reagovat

Achicky, jsem strašně moc zklamaná. tak moc jsem se na tvoje povídky těšila. Moc se mi líbily, ale jak vidím, asi ti chybí inspirace. Nebo nálada?

TO je fuk, asi už nemá cenu, abych sem vůbec chodila, když se tu nic neděje. Nemáš náhodou jiný blog?

6 Valli Valli | Web | 25. listopadu 2008 v 19:00 | Reagovat

skvělíííí honem další dílek!!!!:)))

7 Lisa Lisa | 6. prosince 2008 v 20:05 | Reagovat

Taky super povídka!! Jen by to chtělo další kapču...

8 Jitka Jitka | 8. prosince 2008 v 20:13 | Reagovat

prosíííím další, prosím, smutně koukám

9 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 16. prosince 2008 v 18:59 | Reagovat

Hm.. jsem vážně zvědavá, jak to s tím Brumbálem nakonec bude.. ani bych se nedivila, kdyby to byl nakonec on, co to všechno tak trošku zmotá... navíc... ještě jsem nečetla povídku, kde by byl Brumbál za špatného...

Nicméně se těším na pokračování.. :)

10 Svorka-Hanka Svorka-Hanka | E-mail | Web | 30. ledna 2009 v 21:33 | Reagovat

moc geniální a origoš povídka! strašně moc se těšim na pokráčko...:D doufam že to nakonec dopadne aspoň jakš takš dobře:-)

11 Carin Carin | Web | 30. července 2009 v 15:05 | Reagovat

Paráda :) Ale už by to chtělo nějakou tu romantiku.. O=)

12 Fanynka12 Fanynka12 | 28. října 2010 v 22:34 | Reagovat

krásná kapitolka a je škoda že už tu k téhle povídce dlouho nic nepřibylo :( ale tak třeba jednou :) ... píšeš fakt úžasně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.